Anton Kuchyňka

Pocházel z Horních Dunajovic z rodiny mlynáře Matěje Kuchyňky a jeho manželky Františky. Strýc Antonín Kuchyňka starší zasedal v roce 1848 na Kroměřížském sněmu. Antonín Kuchyňka vychodil českojazyčnou obecnou školu v rodných Horních Dunajovicích a německou reálnou školu ve Znojmě. Kvůli otcově nemoci musel přerušit další studia a převzal mlynářské řemeslo. Po smrti otce v roce 1890 se ujal správy rodinného mlýna i zemědělského hospodářství. V roce 1898 se oženil. Byl aktivní ve veřejném a politickém životě. Roku 1891 v Horních Dunajovicích založil sbor dobrovolných hasičů a byl jeho náčelníkem. Inicioval také vznik hasičských sborů v okolních obcích. Prosadil zřízení čtenářského spolku v Dunajovicích a organizoval zde divadelních představení, v nichž sám účinkoval. Roku 1895 díky jeho iniciativě došlo k opětovnému založení okresního hospodářského spolku a zastával funkci jeho předsedy. Byl předsedou místní organizace Národní jednoty pro jihozápadní Moravu (organizace zaměřená na podporu české menšiny v etnicky smíšených oblastech regionu). Roku 1896 usedl v Dunajovicích do obecního výboru a ačkoliv byl jeho nejmladším členem, byl zvolen starostou obce. Úřad zastával po tři volební období (až do roku 1906). Docílil zřízení poštovního i telegrafního úřadu. Roku 1898 založil v Dunajovicích rolnickou záložnu. V roce 1906 byl znovu jednohlasně zvolen starostou, ale funkci nepřijal a působil již jen jako druhý radní. Byl rovněž předsedou znojemského starostenského sboru, jehož vznik inicioval. Usiloval o zřízení mlynářského společenstva v znojemském okrese. Působil coby místopředseda živnostenského společenstva pro Mikulovice a okolí. Jeho zásluhou se v Mikulovicích konala od 2. do 19. srpna 1906 první učňovská a řemeslnická výstava. Roku 1901 založil v Dunajovicích parostrojní rolnickou mlékárnu.[2]

Do podzimu roku 1905 byl členem Lidové strany na Moravě (moravská odnož mladočeské strany), ale pak přešel ke klerikálům (Katolická strana národní na Moravě).[2]

Zasedal na Moravském zemském sněmu. V zemských volbách roku 1906 sem byl opětovně zvolen za kurii venkovských obcí, obvod Dačice, Jemnice, Znojmo okolí atd.[5][6] Mandát na sněmu získal i ve volbách roku 1913, za týž obvod.[2][7] V prvním funkčním období byl na sněmu členem odboru pro obecní záležitosti a odboru pro pojišťování, v druhém období zasedal v komunikačním a pojišťovacím odboru. Prosazoval výstavbu silnic a železnic ve svém volebním obvodu. Vystupoval na podporu zřizování škol a získávání dotací. Opakovaně se zasazoval o dodržování jazykové rovnoprávnosti v etnicky smíšeném znojemském okrese. Zastupoval také zájmy mlynářské profese.[2]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za český obvod Morava 28. Usedl do poslanecké frakce Český katolicko-národní klub (širší aliance českých klerikálních subjektů).[8]