Antoinette de Jongová

Antoinette de Jongová (* 6. dubna 1995 Heerenveen) je nizozemská rychlobruslařka.

Antoinette de Jongová
Antoinette de Jongová (2014)
Rodné jméno	Antoinette de Jong
Datum narození	6. dubna 1995 (27 let)
Místo narození	Heerenveen, Nizozemsko
Příbuzní	Michelle de Jong (sourozenec)
Rychlobruslařská kariéra
Reprezentace	od 2011
Světový pohár	od 2012
Status	aktivní
Celková vítězství Světového poháru
3000/5000 m	1 (17/18)
Stíh. závod	1 (13/14)
Infobox aktualizován dne 20. března 2018 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Rychlobruslení na ZOH
stříbro	2018 Pchjongčchang	stíh. závod
bronz	2018 Pchjongčchang	3000 m
bronz	2022 Peking	1500 m
bronz	2022 Peking	stíh. závod
Mistrovství světa
zlato	2016 Kolomna	stíh. závod
zlato	2017 Kangnung	stíh. závod
zlato	2021 Heerenveen	3000 m
zlato	2021 Heerenveen	stíh. závod
stříbro	2019 Inzell	3000 m
stříbro	2019 Inzell	stíh. závod
stříbro	2020 Salt Lake City	stíh. závod
bronz	2016 Berlín	víceboj
bronz	2016 Kolomna	3000 m
bronz	2017 Kangnung	3000 m
bronz	2019 Calgary	víceboj
bronz	2020 Hamar	víceboj
bronz	2022 Hamar	víceboj
Mistrovství Evropy
zlato	2019 Klobenstein	víceboj
zlato	2020 Heerenveen	stíh. závod
zlato	2021 Heerenveen	víceboj
zlato	2022 Heerenveen	1500 m
zlato	2022 Heerenveen	stíh. závod
stříbro	2022 Heerenveen	3000 m
bronz	2016 Minsk	víceboj
bronz	2017 Heerenveen	víceboj

Na podzim 2011 se poprvé představila ve Světovém poháru juniorů, v téže sezóně startovala i na juniorském světovém šampionátu. Již od následujícího ročníku startuje v seniorských soutěžích, na podzim 2012 debutovala ve Světovém poháru, v lednu 2013 byla pátá na Mistrovství Evropy. Zároveň se však nadále účastnila i mistrovství světa juniorů, odkud si v roce 2013 přivezla pět medailí a roku 2014 dokonce šest cenných kovů, z toho čtyři zlata. Startovala v závodě na 3000 m na Zimních olympijských hrách 2014, kde se umístila na sedmém místě. Z Mistrovství Evropy 2016 si přivezla první velkou seniorskou medaili – bronzovou. Stejný cenný kov vybojovala i na trati 3000 m na Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2016, kde navíc byla členkou nizozemského týmu, který vyhrál stíhací závod družstev. Bronz získala toho roku i na vícebojařském světovém šampionátu, na ME 2017 a obhájila ho i na MS 2017 na tříkilometrové distanci. Na tomto šampionátu také pomohla nizozemskému týmu k obhajobě zlaté medaile ve stíhacím závodě družstev.

Na Zimních olympijských hrách 2018 získala bronzovou medaili na trati 3000 m a stříbro ve stíhacím závodě družstev. V sezóně 2017/2018 zvítězila v celkové klasifikaci Světového poháru na dlouhých tratích 3000 m a 5000 m. Z vícebojařského ME 2019 si přivezla zlatou medaili. Na MS na jednotlivých tratích 2019 vybojovala z tříkilometrové distance stříbro a ke stejnému kovu pomohla nizozemskému týmu ve stíhacím závodě družstev. Bronzovou medaili vybojovala na Mistrovství světa ve víceboji 2019. Na ME 2020 získala zlatou medaili ve stíhacím závodě družstev a na Mistrovství světa na jednotlivých tratích 2020 obhájila stříbro ve stíhacím závodě družstev. Z Mistrovství světa ve víceboji 2020 si přivezla bronzovou medaili. Na Mistrovství Evropy 2021 obhájila vítězství ve vícebojařské soutěži a na MS 2021 vyhrála závod na 3000 m a stíhací závod družstev. Dvě zlaté (1500 m, stíhací závod družstev) a jednu stříbrnou medaili (3000 m) získala na Mistrovství Evropy 2022. Na ZOH 2022 vybojovala bronzové medaile na trati 1500 m a ve stíhacím závodě družstev, dále byla pátá na distanci 1000 m a osmá v závodě na 3000 m. Krátce poté získala bronzovou medaili na Mistrovství světa ve víceboji 2022.