Antipedagogika

Antipedagogika je označení pro výchovné směry a hnutí od 70. let 20. stol., které odmítají pedagogický totalitarismus a radikálně kritizují necitlivé zásahy do vývoje dítěte, drezírovaní, nucení, přetěžování dítěte, ohrožování rozvoje jeho přirozených potencí, vyvolávání úzkosti, traumatizování nadměrnou péčí nebo nezájmem apod.

Pojem antipedagogiky zavedl v polovině 70. let 20. stol. Ekkehard von Braunmühl jako alternativu k tradiční pedagogice a jako výzvu přestat s vychovávánim.

Základ pedagogického řízení vidí antipedagogika v nenávisti k dětství.

Dítě se podle antipedagogiky nemá vychovávat, ale podporovat, rozvíjet. Výchovu – pokud už se vůbec použije tento termín – chápe antipedagogika jako svobodný styk mezi subjekty (freiheitlicher Umgang zwischen Subjekten); je třeba opustit manipulaci a začít reflektovat vlastní a nové možnosti dítěte.

Antipedagogika obhajuje možnosti spontánního sebeurčení bez předběžného cizího zásahu: organizované sebeurčení je pouze subtilní forma cizího určování. Já (das Selbst) chápe antipedagogika jako počáteční danost, která se sama od sebe osvobozuje od zásahů pedagogických expertů. Nátlak a lhostejnost vůči dětem třeba překonat podle antipedagogiky přátelstvím s nimi a vytváření společnosti přátelské vůči dětem.