Dipólová anténa

Dipólová anténa je základní typ antény pro příjem a vysílání rádiových vln. Dipólovou anténu vynalezl německý fyzik Heinrich Hertz kolem 1886 při svých průkopnických experimentech s rádiovými vlnami. Slovo dipól pochází z řečtiny a znamená dvojí osa. Dipólová anténa se skládá obvykle ze dvou symetrických ramen a symetrického vedení pro přenos energie. Dipól je symetrická anténa, protože proudy tekoucí oběma rameny mají stejnou amplitudu a opačnou fázi. Dipólová anténa je nejjednodušší praktická anténa z teoretického hlediska. Vlastnosti dipólu závisí na poměru délky dipólu a vlnové délky. Nejčastěji se používá dipól s délkou rovné polovině vlnové délky, tak zvaný půlvlnný dipól. Dipólové antény se obvykle nepoužívají samostatně kvůli nízkému zisku, malé směrovosti a malé šířce pásma, bývají však základem složitějších antén (např. typu Yagi) nebo anténních systémů.

Typy dipólových antén

Typy dipólových antén
  • Jednoduchý dipól (a)
  • Skládaný dipól (b)
  • Jednoduchý dipól napájený odbočkou (c)
  • Širokopásmový dipól (d)
  • Zalomený dipól (e)
  • Optimalizovaný dipól (f)

Výhody

  • jednoduchá konstrukce
  • nízké výrobní náklady
  • může sloužit jako konstrukční prvek pro větší antény (např. typu Yagi) nebo velké anténní systémy

Nevýhody

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antena dipolowa na polské Wikipedii.

    Externí odkazy

    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.