Anna Váchalová

V raném dětství přišla o obě ruce, zažila i další krizové situace v podobě chorob a utrpení se svými třemi manželi. Po úrazu jí zemřela dcera a zeť. Od 70. let 20. století se angažovala ve Svazu invalidů, kde se postupně stala předsedkyní jeho okresní organizace na Domažlicku a Klatovsku. Pracovala v sociálních a zdravotních komisích na úrovni MěNV Domažlice a KNV Plzeň.[2][3] Krátce před sametovou revolucí se stala v roce 1989 předsedkyní Ústředního výboru Svazu invalidů v České socialistické republice.[4] Ve funkci se udržela i po sametové revoluci na sjezdu Svazu invalidů v prosinci 1989.[5]

V únoru 1990 zasedla v České národní radě v rámci procesu kooptace do ČNR jako poslankyně za KSČ.[6] Mandát obhájila ve svobodných volbách v roce 1990 za KSČ (respektive za její českou část KSČM).[7] Opětovně byla do ČNR zvolena ve volbách v roce 1992, nyní za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny (volební obvod Západočeský kraj). Zasedala ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.[8][9]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Během volebního období 1992-1996 přešla do strany Levý blok (skupina reformní levice, která po rozpadu koalice Levý blok přijala název této střechové platformy a v parlamentu působila nezávisle na KSČM).[10] V sněmovních volbách v roce 1996 neúspěšně kandidovala za Levý blok.[11]

I po odchodu z poslanecké sněmovny pokračovala v aktivitách ve sdružení osob se zdravotním postižením.[2] Dlouhodobě je aktivní v komunální politice. V komunálních volbách roku 1998 a komunálních volbách roku 2002 byla zvolena do zastupitelstva obce Kout na Šumavě, v roce 1998 jako bezpartijní, roku 2002 jako členka KSČM. Profesně uváděna jako důchodkyně.[12]