Anna Kantová

Narodila se v Kralovicích na Plzeňsku, v rodině celního inspektora Antonína Kanta. Nejdříve učila ve Velkém Borku na Mělnicku, poté na Roudnicku. Měla kvalifikaci pro I. obor pro školy měšťanské s předměty: dějepis, jazyk český, zeměpis. Následně udělala zkoušky i z II. a III. oboru. Od roku 1918 vyučovala v Praze, sama se však také neustále vzdělávala. Byla jedním z prvních studentů na bývalé škole vysokých studií pedagogických v Praze. Zde se seznámila s lidmi, kteří usilovali o reformu základního všeobecného školského systému. 1930 –1931 byla redaktorkou Listu říšského svazu čs. učitelek. Učila na pokusné diferencované škole měšťanské v Praze-Nuslích. Za protektorátu byla penziována, po válce reaktivována. Poté působila mimo činnosti učitelské i jako zemská školní inspektorka. V roce 1948 byla znovu propuštěna a po čase opět reaktivována. Definitivně do důchodu šla v roce 1953. Pozůstalost se nachází v muzeu Jana Amose Komenského v Praze.

• Abeceda školské reformy: informační brožura se soupisem literatury pro vzorové (reformní) školy a pro studium školské reformy (1938)
• Naše úsilí o novou školu: slovo ke všem (1938)
• Pokusné školy v demokracii: [anketa a informace o pokusných školách (1934)
• Společenská škola: žákovská samospráva, školní kluby a společná shromáždění na škole II. stupně (1934)
• Učitel a žák (1947)