Anija

Katastr vesnice se nachází v severozápadní části území obce. Sousedí na severozápadě s vesnicí Aavere, na severovýchodě s vesnicí Partsaare, na jihovýchodě s vesnicí Kuusemäe a na jihozápadě s vesnicí Kihmla.

Katastrem vesnice z jihu k severu protéká Anijský potok (Anija oja) a rozděluje jej na dvě přibližně stejně velké části. Východní část je tvořena hlavně ornou půdou a pastvinami, uprostřed ní leží zámek obklopený zámeckým parkem a většina dalších obytných ploch. Západní část je tvořena hlavně lesy a močály. Na jihozápadě katastrálního území se rozkládá Anijská přírodní rezervace (Anija looduskaitseala).[2]

Historicky je vesnice Anija poprvé zmíněna roku 1241 jako Hanaegus. V roce 1355 zmiňují prameny panské sídlo jménem Hanneyecke.[3] To leželo východněji, na druhém břehu řeky, ale je možno je považovat za předchůdce pozdější tvrze, zmiňované roku 1482 a ležící již na místě dnešního anijského zámku. Ten vznikl přestavbou z dřívější tvrze koncem 17. století.[4]

Původní, ve 13. století zmiňovaná vesnice zanikla nejspíše postupným rozšiřováním panského sídla. Dnešní zástavba mimo zámecký komplex vznikla až ve 20. století u silnice na Kehru jižně od zámku.[4]

Do obecného povědomí vstoupila Anija rokem 1858, kdy anijští sedláci (tedy poddaní anijského panství) vznesli právní protest proti příliš vysokým robotním povinnostem. Tuto událost zpracoval spisovatel Eduard Vilde v románu Kui Anija mehed Tallinnas käisid („Když se anijští muži vydali do Tallinnu“).[3]

Ve vesnici v současnosti žije něco přes stovku obyvatel. Nachází se zde veřejná knihovna[5] a sídlí zde dopravní firma MLH Reisid a stavební a strojírenská firma Katkera.[6] Do roku 2007 byl ve vesnici koloniál. Po jeho uzavření pro nerentabilitu zajíždí do vesnice dvakrát týdně pojízdná prodejna.[7][8]

V zámku má své sídlo občanské sdružení Anija Mõisa Haldus („Správa anijského zámku“), které usiluje o postupnou opravu zámeckých budov a o jejich kulturní a společenské využití. Od roku 2010 byla plánována velká rekonstrukce, která měla být hrazena ze Strukturálních fondů EU, ovšem roku 2012 byla kvůli jiným dotačním prioritám v obci odložena na neurčito.[9]

Anijský zámecký park

Jedna z ubytoven zemědělských dělníků

Hlavní anijskou pamětihodností je zámecký komplex. Celkem dvanáct k němu patřících objektů je registrováno jako architektonické kulturní památky:

Hlavní zámecká budova

Dvouposchoďová kamenná hlavní budova anijského zámku vznikla pozdně barokní až raně klasicistní přestavbou staršího panského sídla v roce 1801 nebo 1802 při zachování některých starších částí (například komínů), pocházejících z 18. století.[10]

Zámecký park

Nejstarší část parku (v bezprostředním okolí hlavní zámecké budovy) byla založena pravděpodobně na počátku 19. století. Do dnešní rozlohy (9 ha) a podoby byl park vybudován v prvních letech 20. století. Nachází se v něm více než 80 druhů dřevin, z nich mnohé v Estonsku vzácné.[11]

Zeď zámeckého parku

Zeď, která dnes ohraničuje zámecký park, byla zčásti vybudována už v 18. století. Další části pocházejí z 19. století a z počátku 20. století, kdy byl zámecký park dobudován do dnešní podoby.[12]

Budova zámecké kuchyně

Ke hlavní budově z boku přiléhá samostatná přízemní budova zámecké kuchyně, s hlavní budovou stylově sladěná, pocházející původně z 18. století a prošlá úpravami ve století 19. a 20.[13]

Zámecká sýpka

Poměrně vzácný typ dvoupatrové zděné sýpky původně z 18. století. Budova prodělala drobné úpravy v 19. století a ve 20. století byla opatřena eternitovou střešní krytinou. V budově se zachovalo původní podsklepení a část dřevěného vybavení.[14]

Dům zámeckého správce

Přízemní budova z 19. století, opatřená obytnou půdou a sklepem. Stavba je dosti zchátralá, ale typicky zastupuje stavby svého druhu.[15]

Dům zámeckého zahradníka

Typická přízemní budova s obytnou mansardou, vybudovaná v 19. století, několikrát upravovaná ve 20. století, dnes využívaná jako obytný dům.[16]

Zámecká sušírna

Přízemní kamenná budova s masivními zdmi (kombinace vápence a bludných balvanů), vystavěná v 19. století původně jako prádelna a posléze adaptovaná na sušírnu. Dnes je využívána jako obytný dům.[17]

Dvě ubytovny pro zemědělské dělníky

Kamenné přízemní budovy s obytnou půdou, postavené v 19. století pro ubytování na zámeckých pozemcích pracujících zemědělských dělníků a jejich rodin.[18][19]

Zámecká stáj

Rozsáhlá stavba, obklopující ze tří stran přibližně čtvercový dvůr, vznikla v 19. století a ještě během 20. století byla upravována. Přes svůj dnešní havarijní stav je výbornou ukázkou trojkřídlé zámecké stáje.[20]

Zámecká mlékárna

Jednopatrová budova s obytnou půdou a třípatrovou věží, postavená na počátku 19. století v historizujícím slohu. V přízemí se nacházela zámecká mlékárna, horní podlaží byla od počátku obytná. Budova utrpěla výměnou oken a dalšími drobnými úpravami v sovětské době, část původního vybavení (schody, zábradlí, konzole, dveřní rámy) se však zachovala a stavba je celkově v uspokojivém stavu.[21]

Anijskou přírodní rezervací, která se nachází jihozápadně od vesnice, vede naučná stezka. Stezka začíná u sauny usedlosti Kasemäe (asi 700 m po silnici na Raasiku, pak po polní cestě doleva asi 400 m).[22]