Anija

Anija (německy Annia) je vesnice v estonském kraji Harjumaa, samosprávně patřící do obce Anija. Vesnice, resp. panské sídlo nacházející se na jejím dnešním území, bylo po staletí významným lokálním centrem, v němž posléze též vznikla obecní samospráva. Obec proto nese jméno Anija, byť jejím správním střediskem je dnes město Kehra.

Anija
Poloha
Souřadnice59°23′ s. š., 25°18′1″ v. d.
StátEstonsko Estonsko
KrajHarjumaa
ObecAnija
Anija
na mapě Estonska a kraje Harjumaa
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel122 (2011[1])
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha a přírodní podmínky

Katastr vesnice se nachází v severozápadní části území obce. Sousedí na severozápadě s vesnicí Aavere, na severovýchodě s vesnicí Partsaare, na jihovýchodě s vesnicí Kuusemäe a na jihozápadě s vesnicí Kihmla.

Katastrem vesnice z jihu k severu protéká Anijský potok (Anija oja) a rozděluje jej na dvě přibližně stejně velké části. Východní část je tvořena hlavně ornou půdou a pastvinami, uprostřed ní leží zámek obklopený zámeckým parkem a většina dalších obytných ploch. Západní část je tvořena hlavně lesy a močály. Na jihozápadě katastrálního území se rozkládá Anijská přírodní rezervace (Anija looduskaitseala).[2]

Dějiny

Historicky je vesnice Anija poprvé zmíněna roku 1241 jako Hanaegus. V roce 1355 zmiňují prameny panské sídlo jménem Hanneyecke.[3] To leželo východněji, na druhém břehu řeky, ale je možno je považovat za předchůdce pozdější tvrze, zmiňované roku 1482 a ležící již na místě dnešního anijského zámku. Ten vznikl přestavbou z dřívější tvrze koncem 17. století.[4]

Původní, ve 13. století zmiňovaná vesnice zanikla nejspíše postupným rozšiřováním panského sídla. Dnešní zástavba mimo zámecký komplex vznikla až ve 20. století u silnice na Kehru jižně od zámku.[4]

Do obecného povědomí vstoupila Anija rokem 1858, kdy anijští sedláci (tedy poddaní anijského panství) vznesli právní protest proti příliš vysokým robotním povinnostem. Tuto událost zpracoval spisovatel Eduard Vilde v románu Kui Anija mehed Tallinnas käisid („Když se anijští muži vydali do Tallinnu“).[3]

Současnost

Ve vesnici v současnosti žije něco přes stovku obyvatel. Nachází se zde veřejná knihovna[5] a sídlí zde dopravní firma MLH Reisid a stavební a strojírenská firma Katkera.[6] Do roku 2007 byl ve vesnici koloniál. Po jeho uzavření pro nerentabilitu zajíždí do vesnice dvakrát týdně pojízdná prodejna.[7][8]

V zámku má své sídlo občanské sdružení Anija Mõisa Haldus („Správa anijského zámku“), které usiluje o postupnou opravu zámeckých budov a o jejich kulturní a společenské využití. Od roku 2010 byla plánována velká rekonstrukce, která měla být hrazena ze Strukturálních fondů EU, ovšem roku 2012 byla kvůli jiným dotačním prioritám v obci odložena na neurčito.[9]

Pamětihodnosti

Anijský zámecký park
Jedna z ubytoven zemědělských dělníků

Hlavní anijskou pamětihodností je zámecký komplex. Celkem dvanáct k němu patřících objektů je registrováno jako architektonické kulturní památky:

Hlavní zámecká budova
Dvouposchoďová kamenná hlavní budova anijského zámku vznikla pozdně barokní až raně klasicistní přestavbou staršího panského sídla v roce 1801 nebo 1802 při zachování některých starších částí (například komínů), pocházejících z 18. století.[10]
Zámecký park
Nejstarší část parku (v bezprostředním okolí hlavní zámecké budovy) byla založena pravděpodobně na počátku 19. století. Do dnešní rozlohy (9 ha) a podoby byl park vybudován v prvních letech 20. století. Nachází se v něm více než 80 druhů dřevin, z nich mnohé v Estonsku vzácné.[11]
Zeď zámeckého parku
Zeď, která dnes ohraničuje zámecký park, byla zčásti vybudována už v 18. století. Další části pocházejí z 19. století a z počátku 20. století, kdy byl zámecký park dobudován do dnešní podoby.[12]
Budova zámecké kuchyně
Ke hlavní budově z boku přiléhá samostatná přízemní budova zámecké kuchyně, s hlavní budovou stylově sladěná, pocházející původně z 18. století a prošlá úpravami ve století 19. a 20.[13]
Zámecká sýpka
Poměrně vzácný typ dvoupatrové zděné sýpky původně z 18. století. Budova prodělala drobné úpravy v 19. století a ve 20. století byla opatřena eternitovou střešní krytinou. V budově se zachovalo původní podsklepení a část dřevěného vybavení.[14]
Dům zámeckého správce
Přízemní budova z 19. století, opatřená obytnou půdou a sklepem. Stavba je dosti zchátralá, ale typicky zastupuje stavby svého druhu.[15]
Dům zámeckého zahradníka
Typická přízemní budova s obytnou mansardou, vybudovaná v 19. století, několikrát upravovaná ve 20. století, dnes využívaná jako obytný dům.[16]
Zámecká sušírna
Přízemní kamenná budova s masivními zdmi (kombinace vápence a bludných balvanů), vystavěná v 19. století původně jako prádelna a posléze adaptovaná na sušírnu. Dnes je využívána jako obytný dům.[17]
Dvě ubytovny pro zemědělské dělníky
Kamenné přízemní budovy s obytnou půdou, postavené v 19. století pro ubytování na zámeckých pozemcích pracujících zemědělských dělníků a jejich rodin.[18][19]
Zámecká stáj
Rozsáhlá stavba, obklopující ze tří stran přibližně čtvercový dvůr, vznikla v 19. století a ještě během 20. století byla upravována. Přes svůj dnešní havarijní stav je výbornou ukázkou trojkřídlé zámecké stáje.[20]
Zámecká mlékárna
Jednopatrová budova s obytnou půdou a třípatrovou věží, postavená na počátku 19. století v historizujícím slohu. V přízemí se nacházela zámecká mlékárna, horní podlaží byla od počátku obytná. Budova utrpěla výměnou oken a dalšími drobnými úpravami v sovětské době, část původního vybavení (schody, zábradlí, konzole, dveřní rámy) se však zachovala a stavba je celkově v uspokojivém stavu.[21]

Anijskou přírodní rezervací, která se nachází jihozápadně od vesnice, vede naučná stezka. Stezka začíná u sauny usedlosti Kasemäe (asi 700 m po silnici na Raasiku, pak po polní cestě doleva asi 400 m).[22]

Odkazy

Reference

  1. Anija vald : Elanikud Kehras ja külades [online]. Anija Vallavalitsus [cit. 2012-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-06.
  2. Anijská přírodní rezervace v estonském Registru životního prostředí (estonsky)
  3. (estonsky) Vesnice Anija v elektronickém průvodci Eestigiid.ee
  4. Zámek v Aniji na serveru Mõis.ee (estonsky)
  5. Anija vald : Raamatukogud [online]. Anija Vallavalitsus [cit. 2012-09-21]. Dostupné online.
  6. Anija vald : Ettevõted [online]. Anija Vallavalitsus [cit. 2012-09-21]. Dostupné online.
  7. KOPPELMAA, Külli. Anija valla koolibussid hakkavad sõitma avalikke liine. Sõnumitooja. 2007-04-25, čís. 17. Dostupné online [cit. 2012-09-22].[nedostupný zdroj]
  8. KOPPELMAA, Külli. Kauplusauto jätkab Raasiku ja Anija valla külades tööd. Sõnumitooja. 2008-04-23, čís. 16. Dostupné online [cit. 2012-09-22].[nedostupný zdroj]
  9. Anija mõisa renoveerimisplaan pannakse praegu kalevi alla. Delfi [online]. 2012-02-02 [cit. 2012-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-28.
  10. Anijský zámek v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  11. Anijský zámecký park v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  12. Obvodová zeď anijského zámeckého parku v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  13. Kuchyňská budova anijského zámku v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  14. Sýpka anijského zámku v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  15. Dům anijského zámeckého správce v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  16. Dům anijského zámeckého zahradníka v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  17. Sušírna anijského zámku v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  18. První budova dělnické ubytovny v Aniji v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  19. Druhá budova dělnické ubytovny v Aniji v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  20. Anijské zámecké stáje v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  21. Anijská zámecká mlékárna v estonském Státním registru kulturních památek (estonsky)
  22. Tutvu Anija vallaga : Matkarada Anija looduskaitsealal. Ida-Harju vallaleht [online]. [cit. 2012-09-24]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.