Andrej Gjurič

Andrej se narodil do rodiny bosenského Srba Aleksandra Gjuriće (1898–1944), uváděného i jako Alexander Gjurič (Gj se dle novějšího srbského pravopisu píše jako Đ), a Češky Jiřiny Vackové (1908–), pocházející z rodiny doc. MUDr. Bohumila Vacka. Jeho otec získal vládní stipendium v Praze, kde pak vystudoval lékařskou fakultu a posléze na ni i habilitoval.[3][4] Za nacistické okupace se Aleksandar zapojil do odbojové organizace ÚVOD, načež roku 1942 byl zatčen a 16. 8. 1944 popraven v Drážďanech.[5] V odboji byla aktivní i Andrejova teta Růžena Vacková (1901–1982), od roku 1947 profesorka na Karlově univerzitě v Praze a poté roku 1952 komunistickým režimem odsouzená na 22 let za velezradu.[6]

V době komunistického režimu Andrej nemohl řádně studovat vysokou školu, vykonával nejrůznější povolání, například v pomocníka pivovaru nebo knihovníka. V šedesátých letech 20. století mohl dálkově vystudovat filozofickou fakultu a stal se psychologem. Publikoval odborné studie, ale i fejetony a pohádky,[7][8] v roce 1983 vydal knížku Kam běží modrá liška, za kterou dostal cenu Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti.[9]

Po sametové revoluci se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen za Občanské fórum do České národní rady.[10] Roku 1991 patřil mezi zakládající členy ODS.[11] Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za ODS (volební obvod Praha). Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.[12][13][14]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V červenci 1995 při parlamentní rozpravě označil poslance republikánské strany Jana Vika za fašistu. V roce 1996 mu soud nařídil, aby se Vikovi omluvil.[15] V roce 1998 ale vrchní soud tento verdikt i povinnost omluvy zrušil.[16] Ve volbách v roce 1996 mandát neobhájil.[17] V senátních volbách roku 1996 pak zamýšlel kandidovat do senátu za ODS za senátní obvod č. 18 – Příbram, ale ústřední volební komise zpočátku jeho kandidaturu pro formální nedostatky v registraci zamítla.[18] Nakonec se voleb zúčastnil. 1. kolo vyhrál se ziskem 29 %, ale ve 2. kole ho porazil a senátorem se stal sociální demokrat Zdeněk Vojíř.[19]

Počátkem roku 1998 nastoupil do Poslanecké sněmovny jako náhradník (poté, co rezignoval poslanec Zdeněk Zajíček[20]), přičemž zasedl do poslaneckého klubu nově vzniklé Unie svobody.[21] Již na jaře 1998 ale podepsal analýzu Jednadvacet záznamů o pravicové havárii, kterou vytvořil Milan Uhde, v níž se kriticky vyjadřuje o nově vzniklé Unii svobody.[22] V sněmovních volbách v roce 1998 neúspěšně kandidoval za Unii svobody.[23]

V komunálních volbách roku 1998 byl zvolen do zastupitelstva městské části Praha 2 za Unii svobody. Profesně se uvádí jako psycholog.[24] V roce 1999 se uvádí jako předseda sdružení Fokus, zaměřeného na integraci duševně nemocných.[25]