André Gorz

André Gorz (9. únor 1923 – 22. září 2007) byl francouzský a rakouský sociální filozof českého původu. Gorz byl teoretikem hnutí Nové levice, proponentem politické ekologie, a spoluzakladatelem týdeníku Nouvel Observateur.

André Gorz
Rodné jménoGerhart Hirsch a Gérard Robert Karl Jakob Horst
Narození9. února 1923
Vídeň
Úmrtí22. září 2007 (ve věku 84 let)
Vosnon
PseudonymMichel Bosquet
Povoláníekonom, novinář, filozof, spisovatel, sociolog a ochránce životního prostředí
Alma materŠvýcarský federální technologický institut v Lausanne
Tématapolitická ekologie a Nerůst
VlivyIvan Illich
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se ve Vídni pod jménem Gerhard Hirsch židovskému otci a katolické matce, kteří v roce 1918 emigrovali z Moravy. Otec pracoval jako obchodník se dřevem. Matka, jejíž otec byl český operní pěvec a dirigent, byla sekretářka.[1] Za druhé světové války Gorz chodil do švýcarské školy (v obci Zuoz), po válce se stěhoval do Francie.

V padesátých letech začal pracovat jako novinář, pod pseudonymem Michel Bosquet a v roce 1964 spoluzakládá Nouvel Observateur.

Byl mu blízký existencialistický vztah k marxismu Jean-Paul Sartra, s nímž se seznámil už v roce 1946. Byl členem redakční rady Les Temps Modernes, vlivný časopis záložen Sartrem, až do Sartrovy smrti. Byl i přítelem Herberta Marcuse a Ivana Illicha.

Právě otázkám odcizení a osvobození se věnovaly jeho první knihy, které podepsal jako André Gorz. Zajímal se i o krizi práce[2].

Dílo
  • La morale de l'histoire (Seuil, 1959)
  • Stratégie ouvrière et néocapitalisme (Seuil, 1964)
  • Le traître (Le Seuil, 1957 et Folio Essais, 2005. Dans cette édition se trouve l'Avant-propos de 1967)
  • Le socialisme difficile (Seuil, 1967)
  • Réforme et révolution (Seuil, 1969)
  • Critique du capitalisme quotidien (Galilée, 1973)
  • Critique de la division du travail (Seuil, 1973. Ouvrage collectif)
  • Écologie et politique (Galilée, 1975)
  • Écologie et liberté (Galilée, 1977)
  • Fondements pour une morale (Galilée, 1977)
  • Adieux au prolétariat (Galilée et Le Seuil, 1980)
  • Les Chemins du Paradis (Galilée, 1983)
  • Métamorphoses du travail (Galilée, 1988 et Folio Essais, 2004)
  • Capitalisme Socialisme Écologie (Galilée, 1991)
  • Misères du présent, richesse du possible (Galilée, 1997)
  • L’immatériel (Galilée, 2003)
  • Lettre à D. Histoire d'un amour (Galilée, 2006 ; rééd. Folio, 2008)
  • Ecologica (Galilée, 2008)
  • Le Fil rouge de l'écologie, Willy Gianinazzi (ed.), La Découverte, 2016)

Reference
  1. Finn Bowring, Andre Gorz and the Sartrean Legacy: Arguments for a Person-Centered Social Theory, Palgrave Macmillan, 2000, str.1
  2. Willy Gianinazzi, André Gorz. Une vie, Paris, La Découverte, 2016.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.