Analýza nákladů a přínosů
Analýza nákladů a přínosů (též označována jako analýza nákladů a výnosů, případně anglickým termínem cost-benefit analysis, CBA) patří k základním technikám pro hodnocení investičních projektů. Analýza nákladů a přínosů rozšiřuje běžné finanční hodnocení projektu o veškeré socio-ekonomické (společenské) dopady projektu (externality). Rozdíl mezi finančním a socio-ekonomickým hodnocením projektu lze ilustrovat na příkladu dětského hřiště. Zatímco výdaje na výstavbu a provoz dětského hřiště patří do finanční analýzy, socio-ekonomická analýza rozšiřuje výsledky hodnocení i o užitek rodičů s dětmi, kteří budou hřiště využívat. Pro potřeby hodnocení je třeba veškeré dopady kvantifikovat.
K ocenění položek, pro které nejsou k dispozici tržní ceny (např. zmíněný užitek rodičů s dětmi), se používají tzv. stínové ceny. Ke stanovení stínových cen lze použít např. náhražkové trhy, techniku ochoty platit, ochotu přijímat kompenzace, apod. K rozšíření použití analýzy nákladů a přínosů v České republice došlo především v souvislosti s čerpáním prostředků ze strukturálních fondů, analýza je často vyžadována jako povinná příloha žádosti o podporu.
Kritika analýzy nákladů a přínosů
Mezi nejznámější kritiky této cost-benefit analýzy patří E. F. Schumacher. Tento model kritizuje z toho důvodu, že i když se pokouší vzít v úvahu náklady a výnosy, kterým by jinak nebyla věnována pozornost, tak je tím prováděn proces, kterým je oceňováno neocenitelné. Všemu je přiřazována finanční hodnota. Schumacher to vnímá jako logickou absurditu - zdání, které probouzí to, že vše má svou cenu a nejvyšší hodnotou jsou tedy peníze. To je podle něho špatné.
Ve své knize Malé je milé, pojednává E.F. Schumacher o tom, že panuje všeobecně rozšířený názor - každý člověk se rodí dobrý. Jestli se z něj stane zločinec nebo vykořisťovatel je kladeno za vinu „systému“. Toto přesvědčení souvisí s filosofickými a náboženskými změnami v postoji člověka k přírodě. Moderní člověk nevnímá sám sebe jako součást přírody, ale jako vnější sílu určenou k tomu, aby si přírodu podmanila a dobyla. „Dokonce hovoří o boji s přírodou a zapomíná, že kdyby tuto bitvu vyhrál, ocitl by se na straně poražených.“[1]
Lidé se přidržují iluze neomezené moci, která zesiluje s vědeckými a technickými úspěchy. Každý ekonom rozlišuje mezi důchodem a kapitálem vynechává při tom hlavního kapitálu – toho, který člověk nevyrobil a bez kterého nemůže nic (příroda).
Podle Schumachera každý můžeme svým dílem přispět, musíme však do hloubky pochopit problém a hledat možnosti, jak rozvinout nový životní styl, nové metody výroby a nové vzorce spotřeby – životní styl, který míří k trvanlivosti. „Domnívám se, že základem míru nemůže být všeobecný blahobyt v moderním slova smyslu, protože takového blahobytu je možno (pokud vůbec) dosáhnout jedině záměrným pěstováním vlastností, jako je chamtivost a závist, jež ovšem ničí inteligenci, štěstí, vyrovnanost, a tudíž i základy míru v člověku samotném.“[2]
Ekonomie je odvozená od metaekonomie - pochopit metaekonomii znamená pochopit a objasnit limity ekonomie. Ekonomové musí pochopit, že aplikace ekonomických pouček má své hranice. Zabývá-li se ekonomie člověkem v jeho prostředí, pak by metaekonomie byla tvořena ze dvou částí – jedné zabývající se člověkem a druhé, která se zabývá prostředím.
Odkazy
Reference
Literatura
- Ochrana, F., Hodnocení veřejných projektů a zakázek, ASPI, Praha, 2004.
- Halámek, P.: Zpracování analýzy nákladů a výnosů, ESF MU, Brno, 2005.
- Guide to Cost-Benefit Analysis of investment projects, EC DG Regional Policy, 2008.
