Ampass

Obec leží jihovýchodně od Innsbrucku v jihovýchodním pohoří Mittelgebirge. Severní hranici tvoří Inn, na západě hraničí Ampass přímo s Innsbruckem, který je vzdálen asi 8 kilometrů. Centrum obce leží v malebné údolní kotlině.

Obec se skládá ze sedmi místních částí: Ampass Dorf, Haller Innbrücke, Häusern, Peerhöfe, Zimmertal, Ebenwald, Agenbachsiedlung.

Aldrans, Hall in Tirol, Innsbruck, Rinn, Rum, Thaur, Tulfes.

Archeologické nálezy dokládají osídlení z 15. století před naším letopočtem. Významné nálezy z doby železné pocházejí z archeologického naleziště Heiligtum am Demlfeld.[2]

Ampass se nachází na staré solné stezce z Hallu do Matrei; východně od Innsbrucku na jižním břehu se sůl těžila a byla dopravována na jih. Tato cesta se datuje do doby římské, kdy zde vedla vedlejší trasa Hall – Häusern – Patsch přes Brennerský průsmyk. Ve výšce 1254 metrů stojí na původním místě žulový mezník vysoký 1,9 metru, který vyznačoval hranici farnosti Wilten. Přeprava soli dosáhla vrcholu kolem roku 1490.[3]

První písemná zmínka o obci Ampass je z roku 1145, kdy je uváděn jako Ampans nebo Ambans. Název by mohl být předrománský a v keltštině by znamenal mezi dvěma proudy (něm.: zwischen zwei Bächen). První zmínka o nezávislé obci Ampass byla v knize o Inntaleru z roku 1312.[4]

V boji za nezávislost Tyrolska v roce 1809 v Ampassu působil Kaspar Sautner z Ampassu. Je po něm nazvána turistická cesta kolem Ampassu.

Od poloviny 19. století do roku 1910 došlo k úbytku obyvatelstva. V posledních desetiletích však, stejně jako u mnoho dalších obcí v oblasti Innsbrucku, poklesla zemědělská funkce Ampassu a vzrůstá jeho obytná funkce, čímž došlo opět i k nárůstu počtu obyvatel. Od roku 1974 obec užívá svůj znak s morovým sloupem.

Znak byl obci udělen v roce 1974 a je v něm zobrazen čtvrtkruhový morový sloup, dominanta Ampassu. Stříbrný sloup znamená solnou cestu, která vedla přes Ampass. Zelené pole znamená zeleň v údolí.[5]

Blason: v zelené barvě stříbrný sloup s černým čtvrceným sloupem.[6]

• Farní kostel svatého Jana Křtitele. První kaple byla postavena mezi lety 1048 až 1097. Později byl postaven gotický farní kostel, přestavěný roku 1594 a barokně po zemětřesení. Zvonice je z roku 1739. Kostel byl v minulosti několikrát zničen požáry, vojsky v období třicetileté války nebo silným zemětřesením v roce 1698.[2]
• Filiální kostel svatého Víta. První písemná zmínka pochází z roku 1429, kdy byl vystavěn v gotickém slohu.
• Morový gotický sloup z první poloviny 16. století je vytesán ze žuly; stojí v blízkosti Sonnenbühelu. Po poničení vandaly byl v roce 1876 rekonstruován a v letech 1970 a 1997 proběhly další dvě rekonstrukce.
• Historické budovy:
  • Usedlost Agenbach: v místní části Agenbachsiedlung, písemně zmíněna již v letech 1147-1150 jako majetek Admontského kláštera, typický tyrolský venkovský dům.
  • Usedlost Taschenlehen: jádro lenního domu je z 15. století, v první polovině 17. století byl barokně upraven.
  • Usedlost Wallpach / Schwanenfeld / Stachler: využívána jako statek, má kamenné základy ze 16. a 17. století, sloužila jako letní sídlo Wallpachů - pošlechtěné hallské rodiny řemeslníků.
  • Widum, Wittum (fara): jádro je pozdně gotické, v roce 1674 barokně rozšířeno.

• 
  Farní kostel sv. Jana Křtitele
• 
  Morový sloup
• 
  Kostel sv. Víta
• 
  Taschenlehen
• 
  Wallpach
• 
  Fara Widum