Amfitryón
Amfitryón (řecky Ἀμφιτρύων, latinsky Amphitryon) je v řecké mytologii synem krále Alkaia a jeho nástupcem na tírynthském trůnu. Je nevlastním otcem hrdiny Hérakla.
| Amfitryón | |
|---|---|
| mykénský král | |
.jpeg.webp) | |
| Předchůdce | Élektryón |
| Nástupce | Sthenelos |
| Potomci | Ífiklés a Laonome |
| Otec | Alkaios |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
O věrnosti či nevěře ženy
Amfitryón a jeho příběh se sice zařadil mezi mýty, ale ne pro jeho hrdinství či zbabělost, nýbrž pro podivnou událost, která mu byla námětem k přemýšlení po celý život.
Oženil se s krásnou Alkménou, dcerou mykénského krále Élektryóna. Byla tak krásná, že přitáhla pozornost samotného nejvyššího boha Dia. Ten využil nepřítomnosti Amfitryóna, když vyřizoval jakési válečné záležitosti, vzal na sebe jeho podobu a vstoupil do Alkméniny ložnice. Byla s ním bez nejmenšího podezření a také po celý život nepřipustila, že by svému manželovi byla nevěrná. Manžel se brzy vrátil a byli spolu. Když Alkména přivedla po určité době na svět Hérakla, byl to syn Diův, a den nato porodila dalšího syna Ífikla, který byl synem Amfitryóna.
Přemýšlení o věrnosti či nevěře zaměstnávalo mnohé, zejména však Amfitryóna až do chvíle jeho smrti. Byl zabit, když doprovázel Hérakla do jeho první bitvy.
Odraz v umění
Tento námět zpracoval v tragikomedii Amphitruo antický dramatik Plautus, z moderních autorů především Molière, Kleist a O. Fischer. Téma zfilmoval v roce 1993 Jean-Luc Godard pod názvem Hélas pour moi s Gérardem Depardieuem v hlavní roli.
Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amfitryón na Wikimedia Commons
