Alu sekvence

Alu sekvence či Alu element (název podle výskytu restrikčního místa pro endonukleázu AluI[1]) je transpozonální sekvence, která je přítomna v genomu primátů,[2] včetně člověka. Je to nejčastější typ rozptýlené repetitivní DNA (SINEs) v lidském genomu, představuje totiž asi 10 % [2](podle jiných zdrojů 11%[3]) veškeré DNA člověka.[2] Každý Alu element je sekvence o délce asi 350 nukleotidů, přičemž obsahují dvě oblasti o délce 130 bp, mezi nimiž je krátká AT-bohatá oblast.[1][3] Vyskytují se v lidském genomu v počtu 1–1,5 milionu kopií.[2]

Alu elementy se obvykle počítají k junk DNA (odpadní DNA bez funkce), ale v mnohých případech ve skutečnosti zřejmě hrají důležitou roli v některých buněčných pochodech. Jsou například místem pro připojení kohesinových komplexů, jež spojují zreplikované chromozomy předtím, než dojde k jejich segregaci do dceřiných buněk.[1] Také mají zřejmě významnou evoluční roli.

Reference

Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
LIU, G. E.; ALKAN, C.; JIANG, L., et al. Comparative analysis of Alu repeats in primate genomes. Genome Res.. 2009, roč. 19, čís. 5, s. 876–85. Dostupné online. ISSN 1088-9051.
KING, Robert C.; STANSFIELD, William D.; MULLIGAN, Pamela K. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[cammack-1] Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.

[liu-2] LIU, G. E.; ALKAN, C.; JIANG, L., et al. Comparative analysis of Alu repeats in primate genomes. Genome Res.. 2009, roč. 19, čís. 5, s. 876–85. Dostupné online. ISSN 1088-9051.

[genetics-3] KING, Robert C.; STANSFIELD, William D.; MULLIGAN, Pamela K. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.