Aloyzas Sakalas

V letech 1938 – 1943 docházel do 35. základní školy v Kaunasu. V následujících letech 1943 – 1945 studoval v chlapeckém gymnáziu Aušros a od roku 1945 až do roku 1949 pokračoval ve studiích na střední škole Komunistické mládeže (Komjaunimo) v Kaunasu. V závěrečném ročníku byl zatčen a od roku 1949 do 1954 byl vězněn za protisovětskou činnost. Do školy se vrátil v roce 1954 a v roce 1955 školu úspěšně zakončil. V roce 1960 s vyznamenáním absolvoval Polytechnický institut v Kaunasu a v roce 1969 obhájil disertaci Doktora fyzikálních a matematických věd na téma „Holo efektas nepusiausvyrinėse sąlygose“ (Holoefekt v nerovnovážných podmínkách). V roce 1976 obhájil disertaci habilitovaného doktora fyzikálních a matematických věd na téma „n - ir p - tipo kadmio selenido elektrinės ir fotoelektrinės savybės“ (elektrické a fotoelektrické vlastnosti selenidu kadmatého n - a p typu).[3] V letech 1960 – 1965 byl inženýrem Vilniuské kliniky a od roku 1965 do roku 1975 působil jako elektrotechnik Vilniuských nemocničních technických dílen. V tomto období byl také do roku 1969 hlavním inženýrem problémové laboratoře fyziky polovodičů na Vilniuské univerzitě, od roku 1969 do roku 1971 byl vedoucím přednášejícím katedry fyziky polovodičů, od roku 1971 až 1978 její docent a od roku 1978 profesorem na této katedře. Je autorem monografie o fyzice polovodičů, kolem 250 vědeckých statí, 16 vynálezů a dvou objevů.

Od roku 1996 byl předsedou organizace „Gelbėkit vaikus“ ("Zachraňte děti")