Alois Bílek

Narodil se 15. června 1887 ve Skoupém u Petrovic.[1] Již v útlém dětství, než začal choditi do obecné školy v Petrovicích, rád kreslíval a maloval různé obrázky.Když mu bylo 12 let, šel studovat na reálné gymnasium do Příbramě a za rok na reálku do Písku, kde roku 1906 vykonal maturitu.I na reálce bylo mu nejmilejším předmětem kreslení a malování.Po maturitě odešel na techniku do Prahy.Stalo se to ze dvojí příčiny:jednak si tak přáli jeho staří rodiče, kteří byli ve velkých starostech o svého neklidného syna, jednak sám si myslil, že v architektuře uplatní své výtvarné schopnosti malířské.Proto se dal zapsati do oboru architektury.Ale tehdejší nezáživný způsob vyučování pudil jej po dvou semestrech k velké lítosti profesora Kouli na malířskou akademii, kterou pak vystudoval pod profesorem M. Pirnerem.Na akademii vzbuzoval velkou pozornost svými pracemi.Dostal za ně jednou studijní stipendium Hlávkovo, třikrát stipendium státní a dvakrát školní cenu speciálky profesora Pirnera.Pilně kreslil a maloval ve škole i doma.Pak táhla jej roku 1912 nezadržitelná touha do Paříže, střediska a kolébky moderních uměleckých směrů.Jel tam přes Německo, Nizozemí a Belgii, ale konal napřed po dvě nebo tři léta studia ve výstavách německých a nizozemských umělců.Usadiv se v Paříži, upozornil zanedlouho na sebe pařížskou veřejnost.Kritika jednomyslně přiznávala Bílkovým obrazům osobní rázovitost.Jméno Bílkovo jako českého malíře-umělce bylo brzy v Paříži známo.Již v lednu a únoru roku 1914 vystartovala jeho obrazy slavná pařížská "Galerie des Arts Décoratifs" v Rue Laffite.Pak měl výstavu svých obrazů v galerii Chéron, des Beaux Arts a v galerii la Boetie.Tato poslední výstava byla z největších manifestací českého umění v Paříži.Bílek měl na ní 140 obrazů, jimiž způsobil, že Paříž poznala a oceniti mohla české umění.I v Londýně, Bruselu, Kristianii(dnes Oslo)a v jiných střediscích malířského umění vystavovalo veliké pařížské nakladatelství jeho obrazy.Z Paříže se roku 1924 stěhuje do Prahy, kde vystavoval dvakráte:roku 1921 v sálech "Antiqua"(38 olejové malby, 34 pastelové obrazy a 22 kreseb), pak roku 1923 v saloně Topičově.Téhož roku pořádala výstavu jeho maleb a kreseb "Galerie krásných umění" v Paříži v ulici Auberově od 1. do 15. února.

Z četných posudků uvádíme slova, jež o umění Bílkově napsal roku 1923 slavný francouzský kritik P. B. Sédés:"....Bílkova díla vyznívají živými barvami v radost, pohružují nás v zasnění a vybízejí nás k přemýšlení.U Bílka vyjadřují barvy pocity tónů a vůně.Nálada osob tímto malířem zpodobněných vytvořena jest jemným odstiňováním:např. bezstarostní v svoji budouctnost tonou v záplavě jarních květů, nevinní ozdobeni jsou sněžnými liliemi, tišiny stkví se sluncem, šťastní zardívají se perleťovým nachem jitřenky, smutným hledí z očí žal, zuřivé boje doprovázeny jsou chmurnými mraky, plnými blesků a bouře...."

Znalci malířského umění řadí Bílka, rodáka z malé obce Skoupý u Petrovic, mezi největší české umělce abstraktní tvorby.