Allan Octavian Hume

Allan Octavian Hume (4. června 1829 - 31. července 1912) byl britský koloniální politik, reformátor, ornitolog a botanik, který působil v Britské Indii. Byl jedním ze zakladatelů Indického národního kongresu. Jako výrazný ornitolog byl Hume byl nazýván „otcem indické ornitologie“ a těmi, kteří ho považovali za dogmatického, „papežem indické ornitologie“. [1]

Allan Octavian Hume
Stranická příslušnost
Členství	Indický národní kongres
Narození	4. června 1829 Kent
Úmrtí	31. července 1912 (ve věku 83 let) Londýn
Místo pohřbení	hřbitov v Brookwoodu
Rodiče	Joseph Hume
Sídlo	St Mary Cray Etawah
Alma mater	East India Company College UCL Medical School
Profese	botanik, ornitolog, státní úředník, politik a lékař
Ocenění	společník Řádu lázně Fellow of the Zoological Society
Commons	Allan Octavian Hume
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako guvernér regionu kolem města Etawah zažil indické povstání z roku 1857, které vzniklo v důsledku chyb a zlořádů britské správy, a vyvinul velké úsilí ke zlepšení života obyčejných lidí. Okres Etawah byl mezi prvními, které se po povstání vrátily k normálu, a v příštích několika letech Humeovy reformy vedly k tomu, že okres byl považován za model správního rozvoje. Hume dělal úspěšnou kariéru v řadách indické státní správy, ale stejně jako jeho otec Joseph Hume, radikální člen parlamentu, byl odvážný a otevřený při kritice britské indické politiky.

V roce 1867 byl jmenován celním komisařem a své botanické znalosti využil k výsadbě nejdelšího živého plotu světa,[2] který měl za účel zabránit pašování nezdaněné soli, tehdy hlavního zdroje příjmů koloniální správy. Ve svém největším rozsahu mělo "celní křoví" (Great Hedge) souvislou délku 2 300 mil (3 701 km) a táhlo se od úpatí Himalájí po Bengálský záliv. Střežilo jej 12 000 vojáků s ročními náklady 1 620 000 rupií. Po obsazení provincie Rádžastánu bylo možné danit přímo produkci soli a nákladně udržovaná, nepříliš efektivní bariéra tak po roce 1879 přirozeně zanikla.

V roce 1871 se pod lordem Mayem stal tajemníkem ministerstva financí, zemědělství a obchodu. Jeho kritika lorda Lyttona však v roce 1879 vedla k jeho odvolání ze místa.

Založil časopis Stray Feathers, kde vycházely poznatky o ptácích z celé Indie. Ve svém domě v Šimle vybudoval rozsáhlou ornitologickou sbírku tím, že sám uskutečňoval přírodovědné expedice a navíc získával vzorky prostřednictvím své sítě korespondentů.

Po ztrátě rukopisů, na kterých dlouho pracoval v naději, že z nich vytvoří své opus magnum o indických ptácích, opustil ornitologii a svou sbírku daroval Přírodopisnému muzeu v Londýně, kde je i nadále tou největší sbírkou kůží indických ptáků. Krátce byl stoupencem teosofického hnutí založeného Helenou Blavatskou. V roce 1894 odešel z Indie do Londýně, odkud se nadále zajímal o Indický národní kongres, a na konci svého života se zajímal o botaniku a přispěl k založení Botanického institutu jižního Londýna.