Alice Růžičková

V letech 1984-1991 vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK, obor učitelství biologie – matematika a odborná zoologie – entomologie. Poté, co se začala věnovat amatérské filmové tvorbě, byla v roce 1994 přijata ke studiu na pražské FAMU, obor dokumentární tvorba. Školu absolvovala v roce 2001, již v průběhu studia se začala věnovat dokumentární a experimentální tvorbě, nejčastěji v tvůrčím tandemu s filmařem Martinem Čihákem. Na škole působila jako pedagog, proděkanka pro studijní záležitosti (2003-2010), od roku 2018 je vedoucí Katedry dokumentární tvorby FAMU.[1]

Dokumentární a experimentální filmy natáčí od roku 1996, často ve spolupráci s kameramanem a střihačem Martinem Čihákem (Fričův rod, Králíkův seznam, Amatérský film, Michael Rittstein, Originální Videojournal) převážně ve skupině Čestmíra Kopeckého a jednak experimentální a hand-made filmy ve vlastní produkci (Pozitivní negativ, Biostruktury, EXPRMNTL KBH). V roce 2001 začíná působit také v experimentální filmařské skupině V_LTRA s filmařem Martinem Blažíčkem. Vedle vlastní tvorby se věnuje dramaturgii dokumentárních filmů, včetně posledního filmu dokumentaristy Karla Vachka Komunismus a síť, aneb Konec zastupitelské demokracie nebo snímku Nová šichta Jindřicha Andrše, který získal cenu za nejlepší dokumentární film na MFDF Jihlava 2020.[2]

Alice Růžičková má certifikát promítačky 35mm a 16mm filmů, v letech 2001-2003 promítala v multiplexu Palace Cinemas v Praze. Je propagátorkou amatérské, experimentální a populárně-naučné kinematografie.

VOGELOVÁ, Pavlína; RŮŽIČKOVÁ, Alice. Jan Calábek. 1. vyd. Praha: NAMU, 2013. ISBN 978-80-7331-263-3 (NAMU : brož.).

• Životopis Alice Růžičkové na stránkách AMU