Alfons II. Asturský

Narodil se jako syn krále Fruela I. (757–768) a královny Munie, která pocházela z Álavy. Po otcově smrti nemohl jako nezletilý nastoupit na trůn, nepodařilo se ho dosadit na trůn ani jeho tetě královně Adosindě (vdově po králi Silovi) v roce 783. Místo něj zvítězil Mauregato, nevlastní bratr Adosinda. V roce 791 po abdikaci krále Bermuda se Alfonso konečně se dostal k moci a byl pomazán za krále. Je to první doložené církevní svěcení krále v Asturské říši.

V boji proti Maurům Alfons vyhrál u Luga, pronikl až k Teju a na krátkou dobu dobyl Lisabon. Kolem roku 802 jej spiklenci z trůnu sesadili a uvěznili v klášteře. Nejpozději v roce 808 se vrátil k moci a v následujících letech úspěšně bojoval proti Maurům. Ctil vizigótské tradice. Zvolil si za své královské sídlo Oviedo a založil poutní místo Santiago de Compostela. Zemřel v roce 842 bez potomků. Jeho celoživotní cudnost, vychvalovaná kronikáři, pravděpodobně souvisí s pobytem v klášteře, kde byl ovlivněn mnišským životem. Vymřela jím rodová linie královské rodiny, pocházející od Alfonse I.[1] Je pohřben v panteonu asturských králů, v kapli Panny Marie (Nuestra Señora del Rey Casto) v katedrále Spasitele v Oviedu.