Alexandre de Beauharnais
Alexandre François Marie de Beauharnais, vikomt de Beauharnais (28. května 1760, Fort-de-France, ostrov Martinique – 23. července 1794, Paříž, popraven) byl francouzský voják a politik, krátce předseda Národního shromáždění. Byl prvním manželem Joséphiny, pozdější císařovny Francouzů a manželky Napoleona I.
| Alexandre de Beauharnais | |
|---|---|
.jpg.webp) | |
| Narození | 28. května 1760 Fort-de-France |
| Úmrtí | 23. července 1794 (ve věku 34 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | gilotina |
| Místo pohřbení | Hřbitov Picpus |
| Alma mater | Univerzita Heidelberg |
| Povolání | politik a voják |
| Choť | Joséphine de Beauharnaisová (od 1779) |
| Děti | Evžen de Beauharnais Hortense de Beauharnaisová |
| Rodiče | Francis V de Beauharnais a Marie Anne Henriette Françoise Pyvart de Chastullé |
| Rod | Beauharnaisové |
| Příbuzní | Amélie de Beauharnaisová, Joséphine de Beauharnaisová mladší, Auguste de Beauharnais[1], Maximilian de Beauharnais, Eugénie de Beauharnaisová, Théodolinde de Beauharnaisová, Pierre Louis Marie Auguste Denis de Lagarde[1], Fanny Denisová de Kereden de Tobriand[1] a Carolina Clotilde de Beauharnaisová[1] (vnoučata) |
| Funkce | poslanec francouzského Národního shromáždění |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Alexandre, Vicomte de Beauharnais se vyznamenal během americké války o nezávislost, kde působil ve francouzském expedičním sboru pod velením generála Rochambeau. Od roku 1784 sloužil v jízdním pluku Royal-Champagne a roku 1788 dosáhl hodnosti majora.
Při výbuchu revoluce se stal za šlechtu poslancem zasedání generálních stavů. Byl jedním z prvních šlechticů, kteří v Národním shromáždění přestoupili k třetímu stavu. V první fázi revoluce byl považován za předního politika a v době pokusu o útěk krále Ludvíka XVI. s rodinou byl Alexandre předsedou Národního shromáždění (červen 1791). Krátce poté se vrátil do armády a stal se generálním adjutantem severní armády pod velením generála Custine. V armádě byl úspěšný a 7. září 1792 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Pak roku 1793 převzal již jako divizní generál (povýšen 8. března 1793) vrchní velení rýnské armády (23. května 1793). Z funkce však krátce nato odstoupil, na základě Carnotova dekretu, nařizujícího odchod šlechticů z armády. V důsledku falešného obvinění byl zatčen roku 1794 a revolučním tribunálem byl odsouzen k smrti. Zemřel na popravišti čtyři dny před pádem Robespierovým a tedy i koncem hrůzovlády. Je pohřben v hromadném hrobě na hřbitově Cimetière de Picpus v Paříži.
Ve vězení se smířil se svou ženou, od které žil po soudní rozluce odděleně několik let. Manželkou byla Josephina Tascher de la Pagerie (nar. 1763), též rodačka z ostrova Martinique.
Z manželství, které bylo uzavřeno 13. prosince 1779, pocházely dvě děti:
- Evžen de Beauharnais (* 1781), pozdější místokrál italský, manžel Augusty Bavorské
- Hortensie de Beauharnais (* 1783,) později manželka Louise Bonaparta a královna holandská
Reference
- Darryl Roger Lundy: The Peerage.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandre de Beauharnais na Wikimedia Commons
