Alciphron

Alciphron, nebo Minute Philosopher je antikatolický filosofický dialog od irského filosofa a teologa George Berkeleyho, ve kterém Berkeley bojuje s argumenty volnomyšlenkářů, jako byli Bernard Mandeville a Anthony Ashley Cooper útočících na křesťanství. Poprvé byla kniha publikována v roce 1732. O rok později v Leidenu vychází nizozemský překlad Mattheuse de Ruusschera.[1]

Titulní strana Alciphronu z roku 1732

Obsah

Dialog je veden mezi čtyřmi postavami - volnomyšlenkáři Alciphronem a Lysiclem, Berkeleyho mluvčím Euphranorem, a poslední postavou je Crito, který představuje mluvčího tradičního křesťanství. Povětšinou mlčící vypravěč je pojmenován Dion.

Práce obsahuje dvě zvláště pozoruhodné části:

  • Dialog IV, ve kterém Berkeley představuje originální teologický argument pro existenci Boha založeným na Berkeleyho teorii vizuálního jazyka, obhajovaném v Eseji o nové teorii vidění (poprvé publikovaným v roce 1709, a který byl součástí prvního vydání Alciphronu).[2]
  • Dialog VII, ve kterém Berkeley představuje novou teorii jazyka, která byla srovnávána s jinou, obhajovanou Ludwigem Wittgensteinem ve svých Filozofických zkoumáních.[3]

V pozdější práci, The Theory of Vision or Visual Language … Vindicated and Explained (poprvé publikované roku 1733), Berkeley uvádí práci Alberto Radicatiho jako důkaz, že názory obhajované Lysiclesem nebyly příliš přehnané (para. 5).

Odkazy

Reference
  1. DE RUUSCHER, Mattheus. Alciphron. De knibbelaar, of De gewaande vrydenker ... Uit het Engelsch of George Berkeley's “Alciphron” vertaalt. Door Mattheus de Ruuscher. Leiden: Dirk Haak, 1733. 572 s. Dostupné online. (nizozemsky)
  2. David Kline, "Berkeley's Divine Language Argument" ve sborníku esejí Ernest Sosa, ed., Essays on the Philosophy of George Berkeley (Dordrecht: Reidel, 1987), repr. in David Berman, ed., Alciphron in Focus (London: Routledge, 1993).
  3. Anthony Flew, "Was Berkeley a Precursor of Wittgenstein?" ve sborníku esejí W. B. Todd, ed. Hume and the Enlightenment: Essays Presented to Ernest Campbell Mossner (Edinburgh: The University Press, 1974), repr. in Berman, ed., Alciphron.

Externí odkazy

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.