Agelmund

Agelmund (4. století^? – 5. století^?) byl langobardský král na konci 4. a počátku 5. století. Podle legendy byl jeho otcem Aion (Ajon), který byl spolu se svým bratrem Iborem prvními mytickými panovníky Langobardů.[1]

Origo gentis Langobardorum

Kovová královská koruna Langobardů

Langobardi v období stěhování národů migrovali podél řeky Labe od Baltu[2] na jih, na území, které nazvali Scatenauge a později proti proudu řeky Labe na území Patespruna.[3] Území obýval germánský kmen Sasů s nimiž Langobardi vedli neustálé boje, nakonec se někteří Sasové k nim připojili a společně s Langobardy zvolili za svého vůdce Agelmunda, který je prvním historický doloženým králem Langobardů.[3] Jeho jmenováním nastal mezi Langobardy rozvoj monarchistické instituce, aniž by zanikla autonomie různých langobardských božstev. Po volbě Agelmunda pokračovali Langobardi pod jeho vedením podél řeky Labe na území Čech a poté jižní Moravy[4] a Vídeňské pánve.[5]

Agelmund byl zavražděn či padl v boji s Huny (Bulhary), jeho jediná dcera byla zajatá a odvedena do otroctví.[6][7] Jeho nástupcem se stal král Lamicho, který byl podle některých pramenů jeho nevlastní syn.[8] Agelmund podle pověsti vládl Langobardům 33 let.