Adolf Galland

Adolf "Dolfo" Joseph Ferdinand Galland (19. března 1912 – 9. února 1996) byl německý stíhací pilot za druhé světové války a v letech 1941 až 1945 také velitel německých stíhacích sil.

Adolf Galland
Narození19. března 1912
Westerholt
Úmrtí9. února 1996 (ve věku 83 let)
Remagen
Místo pohřbeníOberwinterský hřbitov
Povolánípilot a voják
OceněníRytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí, meči a brilianty
Španělský kříž
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Galland vstoupil do Luftwaffe roku 1933 a i přes několik vážných zranění, která utrpěl během dvou leteckých havárií, nadále pokračoval v kariéře vojenského pilota. Během roku 1937 získal cenné zkušenosti u neblaze proslavené Legii Condor, nasazené ve Španělské občanské válce. V roce 1940 vstoupil do stíhacího letectva a během bitvy o Francii velice rychle získal status stíhacího esa. V roce 1941, kdy mu bylo 29 let, se s počtem 94 sestřelů stal generálním inspektorem stíhacích sil (německy: General der Jagdflieger).

Velel 11. února 1942 vzdušnému doprovodu křižníků Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen při jejich průniku Lamanšským průlivem z Brestu do Německa při operaci Cerberus.

Galland se i nadále účastnil zkoušek mnoha typů letadel a příležitostně i ostrých bojových misí. V lednu 1945 byl spolu s několika dalšími důstojníky degradován zpět na řadového stíhače poté, co otevřeně zpochybnil velitelské kompetence vrchního velitele Luftwaffe Hermanna Göringa.

Během své kariéry dosáhl 104 uznaných sestřelů v 705 misích, za což byl vyznamenán rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči a stal se tak jedním z 27 vojáků, kteří byli tímto nejvyšším německým řádem vyznamenáni.

Galland zažil konec války v nemocnici v Tegernsee v Bavorsku poté, co byl 26. dubna 1945 ve svém Me 262 zraněn do kolena střelbou ze stíhacího letounu P-51 Mustang při svém útoku na formaci B-26 Marauderů. V květnu 1945 se Galland vzdal Armádě Spojených států amerických. Jako válečný zajatec byl letecky dopraven do Anglie a umístěn v zajateckém táboře 7 v Latimeru. Od roku 1946 do začátku roku 1947 pracoval pro Historical Division US Forces, European Theater. Propuštěn byl 28. dubna 1947.[1]

Od roku 1948 do roku 1955 byl Galland v Argentině za tehdejšího prezidenta Juana Peróna, kam byl najat jako konzultant argentinského letectva. Pracoval pod generálem Juanem Franciskem Fabriem, velitelem argentinského vojenského letectva. [2] Po návratu do Německa se stal majitelem obchodní a poradenské kanceláře.

V roce 1953 vydal Adolf Galland svou autobiografii pod názvem Die Ersten und die Letzten.

Společnost United Artists najala Gallanda jako konzultanta pro film Battle of Britain z roku 1969.

Vyznamenání

Odkazy

Reference
  1. TOLIVER, R.F.; CONSTABLE, T.J. Galland. 1. vyd. Plzeň: Mustang, 1995. 282 s. (Edice PILOT, sv.33). ISBN 80-7191-055-4. S. 233–244.
  2. TOLIVER, R.F.; CONSTABLE, T.J. Galland. 1. vyd. Plzeň: Mustang, 1995. 284 s. (Edice PILOT, sv. 33). ISBN 80-7191-055-4. S. 246–248.
  3. Válka.cz, Medaile za tažení (1936-39)
  4. Válka.cz, Vojenská medaile
  5. Válka.cz, Frontová letecká spona

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf Galland na anglické Wikipedii.

Literatura
  • KAPLAN, Philip. Stíhací esa luftwaffe za druhé světové války. Praha: BB art, 2008. 288 s. ISBN 978-80-7381-441-0.
  • TOLIVER, Raymond F. a Trevor J. CONSTABLE. Galland. Plzeň: Mustang, 1996. Pilot. 274 s. ISBN 80-7191-055-4.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.