Acidofilní doubrava

Jestřábník zední

Stromové patro má nejčastěji podobu vysokokmenného lesa a je tvořeno na sušších a mezických stanovištích nejčastěji dubem zimním, méně často dubem letním; jako příměs se vyskytují nenáročné světlomilné dřeviny jako bříza, borovice nebo jeřáb ptačí, na vlhčích stanovištích i habr a lípa, ve vyšších polohách potom buk, jedle či smrk. Z keřů se na vlhčích stanovištích vyskytuje krušina olšová; keřové patro je však vzhledem k malé úživnosti stanovišť málo vyvinuto, často je tvoří pouze zmlazující druhy stromového patra.

Acidofilní doubravy patří pro svoje podmínky k našim druhově nejchudším typům lesní vegetace. Dominantami bylinného patra jsou trávy (metlička křivolaká, bika hajní, lipnice hajní, na vlhčích místech bezkolenec rákosovitý nebo ostřice třeslicovitá), případně keříky borůvek; z kvetoucích bylin rostou na sušších stanovištích druhy nenáročné na substrát, jako konvalinka vonná, různé jestřábníky, kručinky nebo vřes, na vlhčích vrbina obecná, na písku potom některé psamofyty.[2] Početně bývají zastoupeny mechorosty a lišejníky.[1][3]

V podrostu suchých borových doubrav roste brusnice brusinka

Ve třídě Quercetea robori rozlišujeme pouze jediný svaz Quercion roboris – Západoevropské a středoevropské acidofilní doubravy, který se dále člení na následující asociace:[4]

• LDA01 Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae – Mezofilní acidofilní doubravy
• LDA02 Viscario vulgaris-Quercetum petraeae – Suché acidofilní doubravy
• LDA03 Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum roboris – Brusnicové acidofilní doubravy
• LDA04 Holco mollis-Quercetum roboris – Vlhké acidofilní doubravy

V České republice se acidofilní doubravy vykytují po celém území od nížin do podhůří, hojněji v severních, středních a západních Čechách, méně často v karpatské části Moravy.