Acetabularia

Jedná se o cca 3 cm velký organismus podobný houbě, se stélkou obsahující uhličitan vápenatý. K nejznámějším druhům patří Acetabularia mediterranea z oblasti Středozemního moře.[4]

Buňka je vysoce diferenciovaná - tvoří ji rhizoid s diploidním jádrem a stélka, na které se během rozmnožování vytvoří pohárovitá čepička složená z několika desítek paprsků.[5][6] Organismus má složitý pohlavní rozmnožovací cyklus - velké jádro několikrát prochází mitózou, všechna dceřiná jádra poté meiózou a dále jsou transportována do paprsků v čepičce, kde se vytváří dvoubičíkaté isogamety.[6][1]

Organismus vykazuje také cirkadiánní rytmy, které ovlivňují funkce buňky i vývoj ve smyslu růstu a morfogeneze.[7] Má velmi dobrou schopnost regenerace při poškození a je tak vhodným organismem pro různé manipulační experimenty. Buňka se dokáže nepohlavně rozmnožovat různými způsoby - při odříznutí vytvořit novou čepičku a je schopná zregenerovat ze stélky i v případě, že je od ní oddělen rhizoid s jádrem.[8] Zajímaví jsou zástupci této skupiny jako modelové organismy pro studium vývojové biologie a genetiky (hlavně genové exprese).[1]

Díky tomu, že organismus často v přírodě kalcifikuje (ukládá uhličitan vápenatý do stélky), má třída Dasycladaceae téměř nepřerušený fosilní záznam už zhruba z doby před 600 miliony let (rod Yakutina bývá považován za nejstarší kalcifikovanou zelenou řasu vůbec). Přímo rod Acetabularia se pak objevil asi před 38 miliony let a zahrnuje kolem 8 druhů.[1]

Tento rod řas se objevuje i v akvaristice, ale roste pomalu a vyžaduje chráněné osvětlené místo.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Acetabulária na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Acetabularia na Wikimedia Commons