Aberace (právo)

Aberace (lat. aberratio ictus, také odchýlení rány) je v trestním právu jeden ze zvláštních druhů skutkového omylu, který není výslovně upraven v § 18 trestního zákoníku, ale vyplývá z nauky trestněprávní vědy.[1] Spočívá v tom, že až v samotném průběhu příčinné souvislosti pachatel, který má v úmyslu způsobit škodu osobě X, ji omylem či náhodou způsobí osobě Y (např. vystřelí na osobu X s úmyslem ji usmrtit, ale netrefí se a zastřelí osobu Y). Výsledkem je, že pachatelova představa kauzálního průběhu trestného činu se neshoduje se skutečností. Případ se následně hodnotí jako jednočinný souběh nedbalostního trestného činu proti osobě Y a pokusu o úmyslný trestný čin vůči osobě X. Pod aberaci ale také spadají případy, kdy pachatel zasáhne jak osobu Y, tak osobu X.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aberácia (právo) na slovenské Wikipedii.

ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-428-5. S. 258.
KRATOCHVÍL, Vladimír, a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-042-3. S. 271, 272.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-428-5. S. 258.

[2] KRATOCHVÍL, Vladimír, a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-042-3. S. 271, 272.