Ať vejde ten pravý

Filmový projekt byl zahájen koncem roku 2004, kdy John Nordling, producent společnosti EFTI, kontaktoval vydavatelstvi Ordfront, aby získal práva na adaptaci Lindqvistova románu – ovšem s neúspěchem. Proto oslovil přímo Lindqvista a ukázalo se, že měli úplně stejný nápad, jaký film by chtěli udělat. Později byl do projektu uveden i režisér Tomas Alfredson.[1] Ten i když normálně knihy nerad dostává, protože "je to soukromá věc, co si vybrat ke čtení", si novelu po několika málo týdnech přečetl.[2] Byl hluboce ovlivněn zobrazením šikany. "Šikana je velmi těžká, velmi přízemní a nesentimentální (...) Když jsem vyrůstal měl jsem ve škole těžké období (...) Takže to se mnou opravdu otřáslo", sdělil Alfredson novinám Los Angeles Times.[3] Ajvide Lindqvist byl s Alfredsonovou předchozí prací již obeznámen[2] a zjistil, že si oba "velmi dobře rozumí".[1]

Lindqvist trval na tom, že scénář napíše on sám. Alfredson, který s upíry ani s hororovým žánrem neměl žádné zkušenosti,[4] byl nad Lindqvistovým počínáním trochu skeptický, ale nakonec byl s konečným výsledkem velmi spokojen.[2] Mnoho událostí a vedlejších postav bylo odstraněno za účelem se více zaměřit na vztah dvou hlavních postav.[5][6][7] Zejména u postavy Håkana bylo mnoho věcí vynecháno, i včetně toho, že je pedofil. Jeho vztah s Eli byl ponechán pro volnou interpretaci. Alfredson cítil, že film nemůže řešit tak závažné téma jako je pedofilie, protože by to odvádělo pozornost od hlavní příběhové linie.[7]

Klíčová pasáž filmu přibližuje co se stane, pokud upír vstoupí do místnosti bez pozvání, což tradiční pojetí upírů obvykle zakazuje.[8] Alfredson původně chtěl tuto scénu vynechat, ovšem Ajvide Lindqvist byl neústupný a tuto pasáž si prosadil.[7] Ta se nakonec stala velmi úspěšnou a obdržela mnoho pozitivních kritik.

Román představuje Eli jako chlapce-hermafrodita, který byl před staletími vykastrován sadistickým upířím šlechticem. Film ukazuje otázku Elina pohlaví jako velmi nejasnou: krátká scéna, kde se Eli převléká, sice nabízí letmý pohled na její jizvy, ale žádné vysvětlení.[7]

V samém závěru byl Ajvide Lindqvist s adaptací velmi spokojen. Když mu Alfredson ukázal prvních osm minut stopáže, byl štěstím bez sebe jelikož se mu to zdálo "zatraceně krásné". Později film popsal jako "mistrovské dílo".[9]

Najít vhodné herce pro hlavní role trvalo téměř rok.[10] Lina Leanderssonová odpověděla na reklamu, která hledala 12letého chlapce nebo dívku, a po třech konkurzech roli Eli dostala.[11] Ovšem její hlas musel být předabován Elif Ceylanovou, jelikož byl posazen moc vysoko. Postavu Oskara si nakonec zahrál Kåre Hedebrant.

Alfredson popsal výběr herců jako nejtěžší část celého projektu.[10] Měl zvláštní obavy o to, jak spolu dva hlavní aktéři budou vycházet,[3] a aby ti co knihu četli neměli předsudky o tom, jak by měly postavy vypadat. Chtěl, aby herci vypadali co nejvíc nevinně a zároveň aby uměli mluvit a spolupracovat s kamerou. "Měli by být přesný opak toho druhého. Ona je vše, co on není. Tajemná, silná a statečná (...) Podobně jako dvě strany jedné mince."[7]

Ve finále byl Alfredson s oběma herci velmi spokojen a často je chválil za to, že jsou "velmi inteligentní", "neuvěřitelně rozumní" a "nebývale fantastičtí".[12]

Ačkoli se film odehrává v Blackebergu, předměstí Stockholmu, většina natáčení se konala v Luleå (v severním Švédsku), aby bylo zajištěno chladné počasí a dostatek sněhu.

Nicméně Alfredson natočil některé scény i v oblasti Blackebergu. Například scéna, kdy Eli skáče ze stromu na Virginii, byla natočena na Blackeberském náměstí.[13] Nebo další pasáž, jak Eli útočí na Jockeho, byla nafilmována v nedalekém předměstí Råcksta.[5] Pro exteriér nemocnice byla použita radnice ve městě Boden. Vzhledem k extrémní zimě se ale mnohé z venkovních detailních scén natáčela ve studiu.[14]

Prolézačky, na kterých se odehrává mnoho interakcí mezi Oskarem a Eli, byly pro film speciálně navrženy.[14] Jejich návrh byl vymyšlen tak, aby vyhovovaly formátu plátna, jelikož běžné prolézačky tuto podmínku nesplňují.[13]

Film obsahuje asi 50 snímků, které byly dodělány počítačově. Alfredson chtěl, aby byly co nejvíce jemné a téměř neznatelné.[14] Například scéna, kdy se tlupa koček vrhá na Virginii, byla jedna z nejkomplikovanějších a vyžádala si týdny přípravy a plánování. Štáb pro tuto scénu použil kombinaci živé kočky, vycpané kočky a počítačové technologie.[13]

Film se zaměřuje spíše na efekty analogového zvuku.[12] Hlavní zvukař Per Sundström vysvětluje: "Klíčem k dobrým zvukovým efektům je práce s přírodními a reálnými zvuky. (...) Tyto analogové zvuky mohou být podle potřeby dále digitálně přepracovány, ale původ by měl být přirozený.".[15] Sundström se chtěl co nejvíce přiblížit k hercům, aby bylo možné slyšet jejich srdeční tep, dýchání i polykání. Později se v produkci rozhodlo, že se předabuje Linin hlas za nějaký méně ženský, aby se zdůraznil samotný příběh.[16] "Eli má ve skutečnosti 200 let a ne dvanáct. Potřebovali jsme nesoulad. Kromě toho ji to dělá hrozivější." řekl Sundström.[15] Pro dabing vyzkoušel muže i ženy do čtyřiceti let. Nakonec, po odhlasování, filmový štáb vybral Elif Ceylan.[17] Stopáž jak Elif jí meloun nebo klobásu byla zkombinována s různými zvířecími zvuky, aby byl napodoben zvuk toho, jak Eli kouše do oběti a vysává z ní krev.[12][15]

Tým zvukařů také vyhrál cenu Gulbagge Švédského filmového institutu za nejlepší výkon.[18]

Švédští kritici hodnotili film vesměs pozitivně. Ve 26 recenzích na švédském portálu Kritiker.se dosáhl průměrného hodnocení 4/5.[24]

V USA je film také velmi dobře hodnocen. Na stránce RottenTomatoes.com byl běžnými uživateli zhodnocen na 98% a odbornými kritiky na 97%.

Další z internetových recenzních portálů Bloody Disgusting zařadil film jako první na seznamu "Top 20 hororových filmů desetiletí" a v článku píše: "Pro hororový film je dost neobvyklé, aby byl dobrý. Ještě neobvyklejší je, aby fungoval jako pravé umělecké dílo. A film Ať vejde ten pravý mezi ně rozhodně patří – jednoduše krásný výtvor, který časem postupně odhaluje své taje a krásy přesně tak, jako opravdová umělecká díla. Jednoduchost příběhu umožňuje režiséru Alfredsonovi, aby se s pronikavým pochopením zaměřil na obě hlavní postavy, což z filmu dělá nejen skvělý film s upíří tematikou, ale také mu přidává na nadčasovosti. V podstatě jde o jednoduchý lidský příběh, ale zamýšlí se nad možnostmi propojení a vztahů mezi lidmi.".

Film se objevil na mnoha seznamech nejlepších filmů roku 2008.

• 1. místo – Mark Kermode, Radio 5 Live
• 1. místo – David Ansen, Newsweek
• 1. místo – Dan Jolin, Empire
• 1. místo – David Hughes, Empire
• 1. místo – Kim Newman, Empire
• 2. místo – Marc Savlov, Austin Chronicle
• 2. místo – Peter Vonder Haar, Film Threat
• 2. místo – Marc Mohan, Portland Oregonian
• 2. místo – Mike Russell, Portland Oregonian
• 3. místo – Mark Dinning, Empire
• 3. místo – Simon Crook, Empire
• 4. místo – Michael Phillips, Chicago Tribune
• 4. místo – Sean Axmaker, Seattle Post
• 5. místo – Ty Burr, Boston Globe
• 5. místo – V.A. Musetto, New York Post
• 5. místo – Helen O'Hara, Empire
• 5. místo – Liz Beardsworth, Empire
• 5. místo – James Dyer, Empire
• 5. místo – Sam Toy, Empire
• 6. místo – Kimberly Jones, Austin Chronicle
• 7. místo – Lawrence Toppman, Charlotte Observer
• 7. místo – Phil De Semlyen, Empire
• 7. místo – Olly Richards, Empire
• 8. místo – Scott Foundas, L.A. Weekly
• 9. místo – Andrea Gronvall, Chicago Reader
• 9. místo – Keith Phipps, The Onion AV Club
• 9. místo – Damon Wise, Empire
• 9. místo – Ian Freer, Empire
• 9. místo – Daniel Stephens, Top 10 Films

Film Ať vejde ten pravý byl nominován v pěti kategoriích na cenu Guldbagge Švédského filmového institutu pro rok 2008. Nakonec však vyhrál ocenění za režii, scénář a kameru. Speciální cenu obdržela produkční designérka Eva Norén a sice Best Achievement Award (cena za největší úspěšnost).[25]

Film také vyhrál cenu Méliès d'Argent na švýcarském Neuchâtel Mezinárodním festivalu fantasy filmů (NIFFF) a poté i Méliès d'Or za Nejlepší evropský fantasy celovečerní film, které uděluje Evropská federace fantasy-filmových festivalů, pod kterou patří i NIFFF.[26]

I přesto, že je Ať vejde ten pravý mezinárodně velmi úspěšný film, nebyl Švédskem předložen na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Podrobnosti o jeho způsobilosti pro tuto cenu však vyústily v jakýsi zmatek a proto tuto cenu nemohl vyhrát.[27]