Život blahoslaveného Hroznaty

Život blahoslaveného Hroznaty (latinsky Vita fratris Hroznatae) je latinsky psaná legenda o blahoslaveném Hroznatovi z Ovence vzniklá někdy v polovině 13. století.

Tepelský rukopis Života blahoslaveného Hroznaty ze 13. století

Dříve Josef Emler datoval sepsání legendy do let 1258–1259.[1] Jana Nechutová se domnívá, že legenda vznikla někdy v první polovině padesátých let 13. století.[2] Petr Kubín se zase přiklání k názoru, že byla legenda sepsána asi čtyřicet let po smrti velmože Hroznaty (1257).[3]

Původní legendu zpracoval jediný písař gotickým písmem na středověký pergamen.[4] Autor zřejmě patřil mezi členy kanonie tepelského kláštera, což vyplývá ze závěrečného věnování tepelskému opatu Oldřichovi.[5] Výzdoba textu je poměrně prostá, zahrnuje iniciály, iluminace ovšem nikoliv.[4] Dílo je rozděleno do deseti kapitol. Legenda popisuje Hroznatův úmysl zúčastnit se třetí a čtvrté křížové výpravy, dále založení premonstrátských klášterů v Teplé a v Chotěšově na naléhání své sestry Vojslavy, následně jeho vstup do premonstrátského řádu a nakonec i Hroznatovu mučednickou smrt, přenesení jeho těla a zázraky. Spis je též doplněn o prvky kazatelského řečnictví a rytmizovaná zakončení vět cursus velox. Autor v úvodu legendy zároveň zdůraznil své přání, aby se Hroznata stal vzorem pro příkladný život řeholníkům. Chronologie textu (byť neuvádí letopočty) je rovněž nepřesná, poněvadž písař nebral ohled na diplomatické prameny.[2][6]

Legendu poprvé vydal opat premonstrátského kláštera Louka Zikmund Kohel roku 1608, o její vydání se však zasloužil i Bohuslav Balbín v roce 1665. Kritické vydání později zhotovil až Josef Emler roku 1873.[7]