Žitavce

Obec leží na rozhraní Pohronské pahorkatiny a Podunajské nížiny v údolí řeky Žitavy, na jejím levém břehu. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí od 135 do 206 m n. m., střed obce je ve výšce 138 m. Rovinný až pahorkový reliéf je tvořen třetihorními jíly s vrstvami písků a štěrků. V jihovýchodní části se nacházejí ostrůvky lesů, zemědělskou půdu tvoří černozem a nivní půdy.

Archeologické nálezy dokládají původní osídlení už v neolitu. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1232, kde je uvedena jako Gurmot, později Gormoth. Další názvy z roku 1319 jako Gormath, z roku 1773 Gyarmaty, v roce 1920 Žitavské Ďarmoty, od roku 1948 Žitavce, maďarsky jako Zsitvagyarmat.

V roce 1275 byla obec rozdělená mezi panství hradu Hlohovec a ostrihomské arcibiskupství, které zde dosadilo své predalisty. Později byla rozdělená mezi zemany z Lule (osada Ostrovné Ďarmoty) a predialisty (osady Žitavské a Lehotské Ďarmoty). V roce 1828 bylo v obci 93 domů a v nich žilo 638 obyvatel. Osady byly sloučeny a vznikla obec Ďarmoty nad Žitavou a v roce 1948 Žitavce. V období let 1938 až 1945 byla obec připojena k Maďarsku.[1]

• Klasicistní klášter z 18. století.[2]
• Římskokatolický kostel svatého Štěpána z roku 1699 přestavěný v roce 1776 do klasicistní podoby.[3][1]
• Novobarokní socha svatého Jana Nepomuckého s podstavcem z roku 1760.[4]
• Novobarokní socha Panny Marie z roku 1888.[5]