Židovská obec v Sušici

První písemná zmínka o židovském obyvatelstvu v Sušici pochází z roku 1562 ze záznamů tzv. smolné knihy.[1][2][3], a již dva roky později, 1564, se o Židech v obci zmiňuje i kniha cechu sladovnického[3]. První zpráva o číselné síle Židů ve městě pochází z berní ruly z let 1654 až 1655, kde je zmíněno 14 mužských židovských obyvatel.[2]

Základní informace o židovských obyvatelích, jako je datum narození a úmrtí a manželství, byly zavedeny vyhláškou až v únoru 1827, které byly vedeny od roku 1839 jako židovské matriky. Počet židovských obyvatel, trvale žijících v komunitě, byl omezen: jednalo se o tzv. „familianty“, tedy v tomto případě o hlavy židovských rodin, které se v zemi usadili v průběhu raabizace. Tak zvaný familiantský zákon zpřísňoval podmínky růstu židovského obyvatelstva. Za poplatek se židovští občané nacházeli pod ochranou obce. Po revolučním roce 1848 (kdy do městské národní gardy se připojilo téměř 30 židovských občanů) došlo k uvolnění těchto předpisů: Židé se mohli více podílet na společenském životě, snadněji obchodovat a kupovat a stavět domy mimo ghetto. K novým konfliktům došlo až roku 1866 v důsledku antižidovských pogromů.[1][2]

V 16. století žilo v Sušici jen několik židovských rodin. V roce 1618 nebyli v obci zaznamenáni žádní židovští obyvatelé.[1] Židovská populace v Sušicích se poté rozvíjela takto][1][2][3][7]: