Železářská huť svatého Klimenta

Plaská železářská a hutní výroba, založená cisterciáky, je v pramenech zmiňována již na sklonku 17. století. V roce 1826 koupil kníže Metternich klášter v Plasích a v letech 1827–1829 se rozhodl vystavět 700 m severně od kláštera železářskou huť s vysokou pecí a slévárnou. K tomuto rozhodnutí přispěly zřejmě dostatečné zásoby dřeva ve vlastních lesích, blízkost řeky Střely a naleziště uhlí v nedalekém Kaznějově. Toto uhlí nahradilo později dřevěné uhlí, původně používané k tavení rudy v dřevouhelné vysoké peci belgického typu.[2]

Podle záznamů sestávala knížecí železárna z vysoké pece, kuplovací pece s parním strojem, slévárny kovů, sedmi bucharů, táhla, váhovny a mechanické dílny a v roce 1843 zaměstnávala 124 horníků, 26 hutních dělníků, 75 slévačů a čističů, 45 železářských kovářů, 45 zámečníků, soustružníků a modelářů a 35 uhlířů. Surové železo bylo zpracováváno sléváním, přetavováním, zkujňováním a od roku 1859 i válcováním.

Huť si získala svou pověst zejména výrobky z litiny a to jak užitkovými, tak ozdobnými. Svědčí o tom řada dochovaných uměleckých výrobků (Kunstguss), např. kašna, kandelábry a lucerny, domovní čísla na některých budovách, náhrobky a kříže na hřbitově. Patří k nim i železný pomník na plaském hřbitově, věnovaný knížetem Metternichem na památku zesnulým cisterciákům.[3]

V 70. letech 19. století již bylo nutné rudu dovážet a výroba se začala prodražovat. Po smrti kancléře Metternicha zdědil železářskou huť jeho syn Richard. V roce 1872, při velké povodni, byla huť značně poškozena a v roce 1875 byl provoz železárny zastaven. Objekty byly postupně rozprodávány nebo bourány na stavební materiál.

Nejstarší částí areálu železářské huti je nepochybně objekt bývalé slévárny s vysokou pecí z 20. let 19. století. Hlavní provozní budova byla dokončena později, v roce 1844. Empírová jednopatrová zděná budova obdélného půdorysu má hladké průčelí o 10 osách a je krytá sedlovou, taškami pokrytou střechou. Podélná osa stavby probíhá ve směru SV–JZ, klenutým průjezdem prochází hlavní komunikace na Žebnici a Horní Hradiště. Na jihozápadní straně je v celé šířce budovy postavena hranolová věž krytá nízkou stanovou stříškou. V její dolní třetině se nachází půlkruhové větrací okno, v horní třetině je umístěn kulatý hodinový ciferník.

K jižní fasádě budovy přiléhá větší část tělesa bývalé vysoké pece tvaru komolého jehlanu, která je vyzděná z cihel a kvádrů.

Z areálu železárny se dochoval ještě objekt bývalé slévárny (čp. 4 a čp. 308). Tato přízemní zděná budova protáhlého obdélníkového půdorysu s asymetricky řešenou polovalbovou střechou krytou taškami, byla později upravená na byty. Severně od železárny se nacházela kolonie přízemních dělnických domků. Dnes jsou řadové domky zmodernizovány pro účely rodinného bydlení.

Plaská huť byla v roce 1963 prohlášena za technickou památku a koncem 90. let se město Plasy spolu s Plzeňským krajem a Nadací Via zapojilo do projektu její záchrany. Současně se rozběhl projekt „Plaská litina“, na který poskytlo grant Ministerstvo kultury ČR a město Plasy. Proběhla rekonstrukce hlavní budovy, ve které byla zřízena výstavní síň, zaměřená na historii železárny a výrobků z litiny. Před hutí byla umístěna restaurovaná socha sv. Jana Nepomuckého, dílo hlavního restaurátora projektu „Plaská litina“ Jindřicha Kovaříka z muzea v Mariánské Týnici. Slavnostní otevření výstavní síně plaské litiny a obnovené hutě se konalo dne 26. května 2005.[4]