Žahalkovití

Žahalkovití (Scoliidae) je čeleď žahadlových blanokřídlých patřící do nadčeledi Vespoidea (vosy). Čeleď zahrnuje asi 560 druhů, jež se dělí do dvou podčeledí.[1][2][3] Zástupci této čeledi jsou rozšířeni kosmopolitně a žijí i v palearktické oblasti. V Česku se vyskytují 3 až 4 druhy (výskyt jednoho je nejistý).[4][5]

Žahalkovití
Samice žahalky obrovské
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádštíhlopasí (Apocrita)
Nadčeleďvosy (Vespoidea)
Čeleďžahalkovití (Scoliiade)
Latreille, 1802
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Druhy patřící mezi žahalkovité jsou středně velké až velké, silně stavěné, ochlupené a většinou výrazně zbarvené. Základní barvou je černá, která bývá kombinována se žlutou, cihlově červenou, případně bílou. Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný. Samci dosahují o něco menší velikosti a jsou štíhlejší, hlavu mají útlejší a u některých druhů jinak zbarvenou. Vnitřní okraje očí jsou vykrojené. Tykadla samic se skládají z dvanácti článků, tykadla samců ze třinácti a jsou výrazně delší. Zadeček samců tvoří 7 článků (poslední obsahuje 3 trny), u samic jen 6.[3][5] Celková délka těla je různá (obvykle 10-30 mm), nicméně mezi žahalkovité se řadí i obzvláště velké druhy. Například žahalka obrovská (Megascolia maculata) dosahuje délky až 46 mm,[5] přičemž rekordní exempláři mohou mít i okolo 50 mm při rozpětí křídel asi 60 mm.[3] Jedná se tak o největšího zástupce blanokřídlých v Evropě a jednoho z největších na světě.[4]

Ekologie a chování

Dospělí jedinci létají za slunných dní letních měsíců a sají nektar z květů a medovici. Samci těkavě poletují těsně nad povrchem terénu, některé druhy v rojích. Samice do roje někdy vlétnou. Samice vyhledávají na základě vibrací v zemi, nebo tlejícím dřevě, larvy velkých brouků (především z čeledi roháčovitých, vrubounovitých a nosatcovitých). Následně se k larvě pomocí kusadel a nohou prohrabou, ochromí ji žihadlem a buď na ní nakladou vajíčko a nechají ji na místě, nebo jí zatahují hlouběji do země (až 1 metr). Tam vytvoří komůrku a nakladou na larvu vajíčko. Po vylíhnutí se larva žahalky živí larvou brouka po dobu jednoho až dvou týdnů. Následně se zakuklí a přezimuje ve stádiu předkukly.[3][4][5]

Taxonomie

Čeleď žahalkovití se dělí na následující podčeledi a rody, nicméně klasifikace není ujednocená a jde pouze o informativní přehled:[2]

Podčeleď Proscoliinae

  • Proscolia Rasnitsyn 1977

Podčeleď Scoliinae

Tribus Campsomerini

  • Aelocampsomeris Bradley 1957
  • Aureimeris Betrem, 1972
  • Australelis Betrem, 1962
  • Campsomeriella Betrem, 1941
  • Campsomeris Lepeletier, 1838
  • Cathimeris Betrem, 1972
  • Charimeris Betrem, 1971
  • Colpa Dufour, 1841 (Biolib uvádí v rámci tribu Tielidini)[6]
  • Colpacampsomeris Betrem, 19671
  • Crioscolia Bradley, 1951
  • Dasyscolia Bradley, 1951
  • Dielis Saussure & Sichel, 1864
  • Extrameris Betrem, 1972
  • Guigliana Betrem, 1967 (Biolib uvádí v rámci tribu Tielidini)
  • Laevicampsomeris Betrem, 1933
  • Leomeris Betrem, 1972
  • Lissocampsomeris Bradley, 1957
  • Megacampsomeris Betrem, 1928
  • Megameris Betrem, 1967
  • Micromeriella Betrem, 1972
  • Peltatimeris Betrem, 1972
  • Phalerimeris Betrem, 1967
  • Pseudotrielis Betrem, 1928
  • Pygodasis Bradley, 1957
  • Radumeris Betrem, 1962
  • Rhabdotimeris Bradley, 1957
  • Sericocampsomeris Betrem, 1941
  • Sphenocampsomeris Bradley, 1957
  • Stygocampsomeris Bradley, 1957
  • Tenebromeris Betrem, 1963
  • Trisciloa Gribodo, 1893
  • Tristimeris Betrem, 1967
  • Tubatimeris Betrem, 1972
  • Tureimeris Betrem, 1972
  • Xanthocampsomeris Bradley, 1957

Tribus Scoliini

  • Austroscolia Betrem, 1927
  • Diliacos Saussure & Sichel, 1864
  • Laeviscolia Betrem, 1928
  • Liacos Guérin-Méneville, 1838
  • Megascolia Betrem, 1928
  • Microscolia Betrem, 1928
  • Mutilloscolia Bradley, 1959
  • Pyrrhoscolia Bradley, 1957
  • Scolia Fabricius 1775
  • Triscolia de Saussure 1863

Galerie
  • Žahalka šestiskvrnná (Scolia sexmaculata)
  • Žahalka žlutá (Scolia hirta)
  • Žahalka žlutoskvrnná (Colpa sexmaculata)
  • Samci žahalky obrovské (Megascolia maculata) snažící se kopulovat se samicí
  • Larva žahalky obrovské živící se larvou nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis)
  • Žahalka druhu Radumeris tasmaniensis

Reference
  1. Family Scoliidae - Scoliid Wasps - BugGuide.Net. bugguide.net [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné online.
  2. OSTEN, Till. Checkliste der Dolchwespen der Welt (Insecta: Hymenoptera, Scoliidae). Bericht der Naturf. Gesellschaft. 2005, s. 1–62. Dostupné online.
  3. GRISSEL, E. E. Scoliid wasps of Florida. University of Florida Entomology and Nematology [online]. 2007 [cit. 2019-07-22]. Dostupné online.
  4. BOGUSCH, Petr. Vespoidea: Scoliidae (žahalkovití). ACTA ENTOMOLOGICA MUSEI NATIONALIS PRAGAE. 2007, čís. Supplementum 11, s. 165–170. Dostupné online.
  5. MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-1772-7. S. 200–205.
  6. Profil taxonu tribus Tielidini Bradley, 1950. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-07-23]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.