Štefan Nižňanský

Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Komenského v Trnavě, pak studoval ekonomii, právo a personalistiku. V roce 1977 nastoupil do Československé televize v Bratislavě. Působil v pražské i bratislavské redakci jako moderátor, vedoucí vnitropolitické redakce, komentátor, reportér a zástupce šéfredaktora pořadu Televizní noviny. Hlavní zpravodajskou relaci moderoval i v týdnu po začátku sametové revoluce v listopadu 1989.[2][3] Před rokem 1989 byl členem Komunistické strany Slovenska.[4]

V roce 1990 se stal redaktorem nezávislého týdeníku Slobodný piatok. V roce 1992 působil jako šéfredaktor obrázkového a modelingového časopisu zaměřeného na dětskou módu BABACO. Po roce 1990 se angažoval i politicky. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen jako nestraník na kandidátce KSS, respektive KSČS (později transformována do Strany demokratické levice) za poslance Slovenské národní rady, kde zasedal do roku 1992.[5][6] Zasedal zde ve výboru pro vědu, kulturu, vzdělání a sport a profiloval se jako expert na mediální tematiku.[3] Byl členem první Rady Slovenské televize.[2] Ve volbách roku 1992 byl za Stranu demokratické levice zvolen do slovenské části Sněmovny národů. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[1] Uvádí se bytem Bratislava.[7]

V období let 1993-1996 působil v soukromém sektoru (ředitel vydavatelství a šéfredaktor měsíčníku UNIKREDIT). Do roku 2001 zastával post mluvčího a pak marketingového manažera Slovenského svazu ledního hokeje. V letech 2001-2004 pracoval jako výkonný ředitel marketingové společnosti hokejového svazu. Podílel se na vzniku projektu Síně slávy slovenského hokeje. V letech 2005-2007 se vrátil k novinářské profesi jako šéfredaktor a člen vedení Rádia Okey. V roce 2008 vyhrál výběrové řízení a stal se ředitelem Slovenské televize. Jeho volba čelila kritice opozičních stran, které Nižňanského označily za člověka blízkého vládní straně SMER.[2][3] Funkci ředitele Slovenské televize zastával do roku 2010.[8]