Škoda H12 Solaris

Vozidlo má délku 12 m (přední převis 2,7 m, zadní převis 3,4 m, rozvor 5,9 m), šířku 2,55 m, výšku 3,25 m. Přední náprava je typu ZF RL 85/A, zadní (hnací) náprava ZF 132AV/80.[1]

Modulární systém zahrnuje dieselový zdroj elektrické energie, výkonové měniče 4. generace, superkapacitory umístěné na střeše a baterie v oblasti nádrže.[1] Palivová nádrž má objem 175 litrů, nádrž AdBlue 40 litrů. Dieselový motor Cummins ISB6.7EV250H má výkon 184 kW a splňuje emisní normu EEV. Generátor Kirsch PME 250/4 s vodním chlazením má výkon 188 kW. Asynchronní elektromotor Škoda ML 3444 K/4 má výkon 160 kW a nucené chlazení vzduchem. Trakční baterie Li-Ion je bezúdržová, 69 Ah, jmenovité napětí 345 V. Výrobce deklaruje dojezd na čistě bateriový pohon až 10 kilometrů. Superkapacitory Maxwell BMOD 0063-P125 mají 3 bloky v sériovém zapojení, celkem 21 F, napětí 375 V. Pomocné asynchronní pohony 3×400 V, 50 Hz. Udávaná maximální rychlost je 65 km/h.[1]

Vůz má obsaditelnost 71 osob, z toho 30 míst k sezení pro cestující. Klimatizace salonu UL 500 E.[1]

Cena při sériové výrobě by měla být vyšší než cena autobusu a nižší než cena trolejbusu.[1]

Typ nebyl vyvíjen pro konkrétního zákazníka, ale šlo o samostatný vývoj Škoda Electric. Výrobce předpokládá, že s rostoucími cenami a snižujícími se zásobami ropy se bude poptávka po hybridních i plně elektrických autobusech zvyšovat. Koncepce vyvíjených elektrobusů má být podobná. Díky modulární konstrukci lze vozidlo snadno přestavět na čistě elektrický pohon.[6]

Sériový hybridní pohon je vhodný zejména pro městskou hromadnou dopravu a městské aglomerace, prototyp je testován v Plzni za pomoci Plzeňských městských dopravních podniků. Poté má být provozován u dopravní společnosti Autobusová doprava-Miroslav Hrouda na Zbirožsku, kterou Škoda Transportation za tímto účelem v listopadu 2011 koupila.[7]