Šíp času

Ačkoli v běžném životě a zkušenosti je „směr“ času zcela samozřejmý a nepochybný, vzorce klasické mechaniky ani atomové fyziky nic takového neobsahují. Pohyby těles i částic by mohly stejně dobře probíhat opačně podle stejných zákonů. Asymetrie či šipka času se poprvé objevila v termodynamice, například ve druhé větě termodynamiky: entropie systému s časem roste nebo zůstává stejná.

V knize The nature of the physical world z roku 1928 Eddington vyzvedl tři důležité okolnosti o šípu času:

• že jej živě vnímáme ve vědomí
• že je stejně důležitý pro naše uvažování, protože „obrácený svět“ by nedával smysl
• že se ve fyzice vyskytuje jen při studiu hromadných jevů.

Současné vědy studují několik projevů šipky času:

• termodynamický, který se projevuje růstem entropie;
• kosmologický, který se projevuje expanzí Vesmíru;
• šíření vln, které postupují od středu;
• v některých subatomárních dějích;
• v biologii je to „směr“ evoluce.

Také kauzalita – přesvědčení, že příčina předchází účinek – je zřetelně asymetrická. Lze ovšem namítnout, že kauzalitu nelze nikdy přímo pozorovat, ale že je naopak naším klíčem k pochopení událostí a jevů.