Šiniči Suzuki I

Suzuki se narodil jako třetí syn do rodiny jménem Takahaši v Iwašině (岩科村, nyní Macuzaki, prefektura Šizuoka) v červenci 1835. Oba jeho rodiče zemřeli, když byl mladý, a v roce 1854 se přestěhoval do rodiny Suzuki (zvykem známým jako muko-iri [ 婿入り ]) V Šimodě, když si vzal dceru Suzuki Jošichi, pracoval v rodinném podnikání aramono.[2] Ještě v témže roce velká tsunami (v důsledku jednoho z velkých zemětřesení éry Ansei) zničila budovu a obchod skončil.

Suzuki nejprve pracoval v oboru hedvábnictví, často cestoval do Jokohamy, kde se brzy učil fotografovat v jokohamském fotografickém studiu Šimooka Rendžó v roce 1867.[3] V letech 1872–1873 byl pověřen J. R. Blackem, vydavatelem periodika The Far East (Dálný východ), aby zpracoval fotografický cyklus dokumentující venkovský život. Obrázky z této série se nadále objevovaly v Suzukiho albech až do osmdesátých let.[4] V listopadu 1873 založil Suzuki své vlastní studio, ve kterém pořizoval portréty a vyráběl alba a suvenýry. Ve stejném roce Okamoto Keizō 岡本圭三,[5] jeho nástupce v Šimookově studiu, se oženil se Suzukiho dcerou a Okamoto se připojil k Suzukiho rodině (znovu rituálem muko-iri). Okamoto si změnil jméno na Šiniči Suzuki II a starší fotograf poté své jméno změnil. Tentokrát Suzuki pravděpodobně studoval fotografii u Jokojamy Macusaburóa.[6] V roce 1884 se přestěhoval do nově postaveného dvoupodlažního studia západního stylu. V Kudanzace v Tokiu bylo otevřeno pobočkové studio, které provozoval Šiniči Suzuki II.[7] Suzukiho fotografie byly vysoce ceněny a v roce 1877 za ně získal cenu. V roce 1889 (nebo 1888) byl spolu s Maruki Rijó pověřen fotografováním císaře Meidžiho a jeho manželky, protože tehdy používaná oficiální fotografie byla deset let stará. Kupci jeho děl byli většinou zahraniční rezidenti a turisté. Kromě prodeje z vlastního ateliéru distribuovala Suzukiho fotografie také společnost Adolfo Farsari & Co.[8] Jeho studio inzerovalo již v roce 1880 v Keeling's Guide to Japan, a následně v japonském adresáři do roku 1908, nabízející daguerrotypie, fotografie (včetně velkoformátových ručně kolorovných albuminových tisků) a Suzukiho inovace fotografií vytištěných na porcelánu, později prodávané za 12 jenů.[9] Tyto reklamy naznačují, že v Jokohamě od roku 1893 provozoval studio I. S. Suzuki, což byl Suzukiho syn Izaburó.[10] Suzuki Šiniči odešel do důchodu v roce 1892 a zemřel v prosinci 1918 ve věku 83 let.[11]

• 
  Japonská žena v tradičním kroji pózuje s kočkou a hudebním nástrojem, 1870–1880
• 
  Japonské ženy v tradičních krojích, 1870–1880
• 
  Japonská žena v tradičním kroji pózuje s dítětem na zádech, 1870–1880
• 
  Japonská žena v tradičním kroji pózuje venku, 1870–1880