Šimon Sidon

Rabi Šimon Sidon (1815, Nádas/Trstín – 1891, Trnava) byl maďarský rabín.

Šimon Sidon
Narození3. ledna 1815 (21. tevetu 5575)
Trstín
Úmrtí18. prosince 1891 (17. kislevu 5652) (ve věku 76 let)
Trnava
Povolánírabín
Denominacejudaismus
VzděláníChatam Sofer
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a činnost

Narodil se v hornouherském (slovenském) Trstíně jako syn Jehudy Sidona z rodiny Cigan z Dolních Kounic a Edel Sonnenfeldové.

Ve třinácti letech vstoupil do ješivy Chatama Sofera v Prešpurku (Bratislava), kde studoval devět let a byl zde ordinován na rabína. O svém učiteli napsal, že mu byl velmi blízký, viz ukázka.

Roku 1838 se vrátil do rodné Nadaše, kde se oženil s Rachel Duschinskou, kde pokračoval ve studiích u svého strýce rabi Šmu'ela ben Davida Nadiš Sonnenfelda, dědečka Josefa Chaima Sonnenfelda.

V letech 1845 – 1856 byl rabínem v Cíferu a poté se stal rabínem obnovené židovské komunity v Trnavě, odkud byli předtím Židé roku 1539 vypovězení a v katolické Trnavě měli pobyt zakázán. V jeho době zde byla založená nová Synagoga Status Quo a nový židovský hřbitov, kde je také pochován.

Prožil rozkol v maďarské židovské komunitě, kdy vznikl neologický směr, ke kterému se přihlásila většina vůdců. Na Michalovské synodě roku 1865 menšina založila židovskou ortodoxii, která do této doby neexistovala. Patřil k těm, kteří chtěli zachovat status quo ante, tedy stav před rozkolem.

Rabín Šimon Sidon je praprastrýcem pražského rabína Karola Efraima Sidona.

„ Učil jsem se v mládí devět let u marana Moše Sofera od roku 589 do 598 a nalezl jsem přízeň v očích svého učitele a byl jsem zván k jeho stolu... Pak jsem se po mnoho let učil s žáky ješivot, ale když jsem onemocněl a nemohl jsem se už učit společně s mnohými, usadil jsem se v Ciferi od roku 605 do roku 616 a tehdy jsem přišel do města Trnavy a seděl jsem v klidu a míru až do roku 1881, kdy se sebralo na čtyřicet mužů, mezi nimi mnoho prázdných a ukvapených a oddělili se od nás a založili ortodoxní obec. Jejich cíle nebyly ale zbožné a vyhledávali jen spory a rozvrat naší věhlasné a krásné obce. Zbytek členů obce však řekl zůstaneme status quo jak jak tomu bylo dodnes, že byl Šulchan aruch svící, která vedla naše kroky a osvětloval nám naše cesty. Cožpak sami nevidíme, že mnozí z těch, kteří si říkají ortodoxní, nedodržují šabaty a svátky, jedí nekošer maso a páchají mnohé hříchy, čemu tedy prospěje změna názvu? “
— Ukázka z předmluvy ke knize Ševet Šimon[1]

Dílo
  • Ot brit (Znamení smlouvy), 1850, (jedná o obřízce a přestupu na židovskou víru)
  • Bejt menucha, Pressburg 1869 (online na hebrebooks.org)
  • Ševet Šimon, Pressburg 1884, Vídeň 1888, Pressburg 1891

Reference
  1. SIDON, Šimon. Ševet Šimon. Vídeň: [s.n.], 1888.

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.