Šigi-Chutuchu

Šigi-Chutuchu [mongolsky cyrilicí Шихихутуг šichichutug, písmem ᠱᠢᠺᠢᠺᠣᠲᠣᠭ sikiqutug, čínsky 失吉忽禿忽 (zemřel kolem roku 1260)] byl soudce a vysoký úředník v raných dobách Mongolské říše pod Čingischánem, původem byl Tatar osvojený Čingischánovou matkou. Nejvíce informací se o něm dochovalo v Tajné kronice Mongolů a uvažuje se o něm jako o autorovi tohoto anonymního díla, podílel se také na mongolském zákoníku Velká Jasa.

Šigi-Chutuchu
Narození1180
Úmrtí1250 (ve věku 69–70 let)
Povolánívoják a politik
PříbuzníBorochul, Kököčü a Güčü (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Podle Tajné kroniky Mongolů byl Šigi-Chutuchu synem vznešeného Tatara. V raném dětství, na počátku 90. let, byl po bitvě mezi Tatary a Mongoly při plenění tábora Narat-Šitüen objeven jako opuštěné dítě: „Měl zlatý kroužek v nose a šat s hedvábnou podšívkou ze sobolí kožešiny.“[1] Čingischán tohoto chlapce daroval své matce Höelün, která ho osvojila a stal se adoptivním bratrem Čingischána. Pro dobu Čingischánových úspěšných tažení kronika zmiňuje dohromady takové tzv. čtyři nalezence z táborů poražených nepřátel – Boruchula z tábora Džürkinů, Kököčüa z tábora Besütů a Güčüa z tábora Merkitů. Všichni dosáhli významných vojenských postů. V jednotlivostech se se odlišuje pozdější historik Mongolské říše Rašíd ad-Dín: uvádí, že Šigi-Chutuchu byl adoptivním synem Čingischána.

Šigi-Chutuchu se v dospělosti dobře orientoval ve věcech zvykového práva, Čingischán mu měl říct „byl jsi ty [mým] okem k vidění / uchem k slyšení“.[2] V roce 1206 ho Čingischán na kurultaji jmenoval jedním z tisícníků (nojonem nad tisíci) a především mu svěřil mu úkol soudce. Měl svoje rozhodnutí zapisovat do „modré knihy“ (kökö debter), tedy modrým písmem na bílé stránky a pod trestem zakázal svévolné změny Šigi-Chutuchových zápisů. To byl nejspíš základ zákoníku Velká Jasa (žádný autentický zápis z této doby se nedochoval). Udržoval úzké vztahy s Jie-lü Čchu-cchajem. Podle tajné kroniky měl dva úkoly, rozdělovat majetky (apanáží) a být nejvyšším nad spornými věcmi. Rašíd ad-Dín nezmiňuje odpovědnost za dělení majetků, nicméně uvádí, že podle Šigi-Chutuchua měl být proces veden bez mučení: „Obžalovaný nesmí učinit doznání ze strachu.“ a směrem k obžalovanému měl adresovat „Neboj se a říkej pravdu!“[3]

V roce 1221 vedl Šigi-Chutuchu mongolské jednotky v bitvě u Parvanu proti silám Chórezmské říše vedených Džalál ad-Dínem, ale během války utrpěl jednu z mála porážek.[4]

Ögedejem byl jmenován nejvyšším soudcem severní Číny.

Okolnosti o smrti uvádí pouze Rašíd ad-Dín, během bojů mezi Kublajem a Arigböchem zemřel v jednaosmdesáti letech. Přesný rok však uveden není, vzhledem k zmíněným okolnostem to muselo být okolo roku 1260.[5]

Autorství Tajné kroniky Mongolů

Šigi-Chutuchu patří k osobám, u kterých se uvažuje, že by mohl být autor Tajné kroniky Mongolů, tuto teorii zastával i překladatel díla do češtiny, Pavel Poucha. Hlavním důvodem byla role, kterou Šigi-Chutuchu hraje v kronice (měl zaznamenávat zřejmě i příkazy Čingischána, které se v kronice objevují). Přesto tato teorie není bez pochybností a uvažuje se i o více autorech.[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Шиги-Хутуху na ruské Wikipedii.

  1. Tajná kronika Mongolů, verš 135 (překlad Pavla Pouchy, 1955).
  2. Tajná kronika Mongolů, verš 203.
  3. Ratchevsky, s. 97.
  4. Tajná kronika Mongolů, verš 257.
  5. Ratchevsky, s. 114.
  6. GROLLOVÁ, Ivana. Stále Tajná kronika Mongolů. Nový Orient. 1991, roč. 46, čís. 1, s. 12–13. Dostupné online [cit. 2020-11-05]. ISSN 0029-5302.

Literatura
  • POUCHA, Pavel. Die geheime Geschichte der Mongolen als Geschichtsquelle und Literaturdenkmal. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1956. 247 s., [5] s. obr. příl. Práce Čs. akademie věd. Sekce jazyka a literatury. Archiv orientální. Supplementa; r. 1956, sv. 4. O Šigi-Chutuchovi s. 188–191.
  • RATCHNEVSKY, Paul. Šigi-qutuqu, ein mongolischer Gefolgsmann im 12. – 13. Jahrhundert. Central Asiatic Journal, díl. 10, č. 2, 1965, s. 87–120. JSTOR: www.jstor.org/stable/41926718.
  • Tajná kronika Mongolů. Překlad Pavel Poucha. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1955. 279, [3] s. Živá díla minulosti; Sv. 9.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.