Šem ha-meforaš

Šem ha-meforaš (také šem ha m’foraš, hebrejsky שם המפורש‎) je označení pro tajné jméno Boha v kabale (a to včetně křesťanských a hermetických variant) i v obecně židovském užití. Slovo zřejmě vychází ze starověkého hebrejského tana'ického označení tetragrammatonu (JHVH). V judaismu platí jménu Boha velká úcta. Zatímco nejstarší liturgická praxe připouštěla vyslovování pravého Božího jména (tedy jména doloženého jako JHVH) pouze kněžím v synagoze, v 3. století se jméno přestalo vyslovovat úplně (nahrazeno opisným výrazem Adonaj, úcta dále pokračovala, takže se v profánním kontextu nevyslovuje ani Adonaj, pouze Ha-Šem, tj. Jméno).

Od nejstarších dob byl tetragrammaton velmi důležitý i pro židovské mystiky (kabalisty), v jejich praxi, která se snažila poznat pravé a skutečné boží jméno, připojili k tetragrammatonu další způsoby zápisů jména kombinací 12, 22, 42 nebo 72 písmen. Díky knize Sefer Raziel ha-Malach se stal velmi populární zápis s 72 písmeny. Kabalističtí rabíni, kteří ve zkoumání Jména získali zvláštní mistrovství, užívali zvláštní dodatek ke jménu Ba’al Šem (Mistr Jména). Zápisy Božích jmen hrály důležitou roli v magii. Kabalisté a okultisté věří, že Mojžíš vzýval Boha 72písmennou variantou jména při přechodu Rudého moře. V legendách o golemovi je mrtvá hlína oživována předmětem zvaným šem (také šém), co přesně je zde psáno, je často zahaleno tajemstvím (ovšem ne vždy se mluví o zapsaném šem ha-meforaši).