Šácholan viržinský

Šácholan viržinský (Magnolia virginiana), též nazývaný magnólie viržinská, je opadavý až stálezelený keř či strom z čeledi šácholanovitých. Pochází z jihovýchodních oblastí USA a vyznačuje se tuhými kožovitými listy. V Česku je zřídka pěstován v teplých oblastech jako okrasná dřevina.

Mapa rozšíření šácholanu viržinského
Kresba šácholanu viržinského z roku 1731
Šácholan viržinský
Šácholan viržinský
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádšácholanotvaré (Magnoliales)
Čeleďšácholanovité (Magnoliaceae)
Rodšácholan (Magnolia)
Binomické jméno
Magnolia virginiana
L., 1753
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

Šácholan viržinský je opadavý, poloopadavý nebo stálezelený keř až malý strom dorůstající obvykle výšky 2 až 9 metrů, výjimečně až přes 20 metrů. Borka je tmavě šedá, hladká. Letorosty jsou tenké, hedvábitě chlupaté až lysé. Listy jsou zřetelně střídavé a nejsou nahloučené na koncích větví. Listy jsou kožovité a poněkud tuhé, podlouhlé, eliptické, vejčité nebo obvejčité, s 6 až 22 cm dlouhou a 2,6 až 7 cm širokou čepelí, na bázi klínovité, na vrcholu špičaté až tupé. Listy jsou na líci zelené a lesklé, na rubu nasivělé, v mládí hedvábitě chlupaté, později olysávající. Řapíky jsou 1 až 2 cm dlouhé. Květy jsou bílé, vonné, 5 až 8 cm široké, polokulovité. Okvětí je složeno ze 12 až 15 okvětních plátků, 3 vnější plátky jsou kratší a odstálé. Tyčinky jsou 5,5 až 11 mm dlouhé, s bílými nitkami. Kvete v červnu až červenci, po olistění. Souplodí jsou tmavě červená, elipsoidní, 4 až 5 cm dlouhá. Měchýřky jsou oválné až téměř kulovité, s krátkým zobánkem, lysé. Semena jsou asi 5 mm dlouhá, obalená tmavě červeným míškem.[2][3]

Rozšíření

Šácholan viržinský je rozšířen ve východních a jihovýchodních oblastech USA. Roste na bažinách a v bažinatých lesích, v zálivech a na savanách v nadmořských výškách do 540 metrů.[2]

Taxonomie

V současné klasifikaci rodu Magnolia je šácholan viržinský řazen podobně jako známější šácholan velkokvětý (Magnolia grandiflora) do podrodu Magnolia a sekce Magnolia.[4] Šácholan viržinský se v Severní Americe vyskytuje ve dvou formách, které byly některými autory klasifikovány jako variety nebo i poddruhy. V severní části areálu bývá opadavý a často vícekmenný, zatímco jižní forma je stálezelená a obyčejně s jediným hlavním kmenem. V místě překryvu obou populací existují plynulé přechodové formy, které není možno jasně morfologicky ani geograficky vymezit.[2]

Kříženci

Kříženec šácholanu viržinského se šácholanem tříplátečným, nazvaný Magnolia x thompsoniana, byl vůbec prvním známým křížencem magnólií. Vznikl v Anglii. V roce 1838 byl popsán jako nová varieta šácholanu viržinského (Magnolia virginiana var. thompsoniana) a teprve později, v roce 1876, popsán jako kříženec nazvaný Magnolia x thompsoniana. Později byly při pokusném opylení získány další podobné rostliny. V roce 1931 byl získán nový hybrid opylením šácholanu viržinského pylem z šácholanu velkokvětého (Magnolia grandiflora). Tento kříženec nemá botanické jméno a označuje se Magnolia virginiana x M. grandiflora, případně pouze jmény kultivarů.[5] Existují také kříženci se šácholanem obvejčitým (Magnolia obovata, syn. Magnolia hypoleuca).[2]

Zajímavosti

Šácholan viržinský byl první druh šácholanu přivezený do Evropy, a sice roku 1688 do Anglie. Největší exemplář tohoto druhu je znám z okresu Union v Arkansasu. Je 28 metrů vysoký a jeho kmen měří v průměru 1,4 metru.[2]

Význam

Domorodá indiáni z kmenů Houma a Rappahannock používali odvar z listů, větévek a kůry při ošetřování nachlazení, k prohřátí krve a jako halucinogen.[2] V Česku je šácholan viržinský zřídka pěstován v teplých oblastech jako okrasná dřevina. Je vysazen v Dendrologické zahradě v Průhonicích, v Pražské botanické zahradě v Tróji a v Arboretu Žampach.[6]

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Flora of North America: Magnolia virginiana [online]. Dostupné online.
  3. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  4. Magnolia Society: Classification of Magnoliaceae [online]. 2004, rev. 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29.
  5. SPONGBERG, Stephen A. Some Old and New Interspecific Magnolia Hybrids. Arnoldia. 1976, roč. 36, čís. 4.
  6. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.