Šácholan liliokvětý

Šácholan liliokvětý (Magnolia liliiflora), nazývaný také magnólie liliokvětá, je opadavý keř z čeledi šácholanovitých. Vyznačuje se purpurově červenými květy, rozvíjejícími se současně s listy. V Česku je občas vysazován jako okrasná dřevina, i když podstatně řidčeji než jeho kříženec, šácholan Soulangeův.

Šácholan liliokvětý v květu
Šácholan liliokvětý
Šácholan liliokvětý
Stupeň ohrožení podle IUCN
chybí údaje[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádšácholanotvaré (Magnoliales)
Čeleďšácholanovité (Magnoliaceae)
Rodšácholan (Magnolia)
Binomické jméno
Magnolia liliiflora
Desr., 1792
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

Šácholan liliokvětý je opadavý, hustě rostoucí keř dorůstající výšky asi 1 až 3 metry. Borka je šedavě hnědá. Letorosty jsou zelenavě purpurové až světle purpurově hnědé. Listy jsou elipticky obvejčité až obvejčité, s 8 až 18 cm dlouhou a 3 až 10 cm širokou čepelí, na bázi se postupně směrem k řapíku zužující, na vrcholu špičaté až zašpičatělé. Listy jsou na líci tmavě zelené a za mlada řídce chlupaté, na rubu nasivěle zelené a podél žilek chlupaté. Žilnatina je tvořena 8 až 10 páry postranních žilek. Řapíky jsou 0,8 až 2 cm dlouhé. Květní poupata jsou vejcovitá, nažloutle chlupatá. Květy jsou vzpřímené, zvonkovitě rozevřené, lehce vonné. Okvětí je složeno z 9 až 12 dužnatých plátků. Vnitřní plátky jsou elipticky obvejčité, 8 až 10 cm dlouhé a 3 až 4,5 cm široké, na vnější straně purpurově červené, na vnitřní světlé. Vnější 3 plátky jsou červenavě zelené, kopinaté, kratší a opadavé, nahrazující kalich. Tyčinky jsou purpurově červené, asi 8 až 10 mm dlouhé. Pestíky jsou bledě purpurové, lysé. Kvete společně s rozvíjejícími se listy, v květnu až červnu. Souplodí zvané šách je tmavě purpurově hnědé, válcovité, 7 až 10 cm dlouhé, s téměř kulovitými a krátce zobanitými měchýřky.[2][3]

Rozšíření

Šácholan liliokvětý je rozšířen ve střední, jižní a jihovýchodní Číně v provinciích Čchung-čching, Fu-ťien, Chu-pej, Šen-si, S’-čchuan a Jün-nan. Roste na okrajích lesů a horských svazích v nadmořských výškách 300–1600 metrů.[2]

Taxonomie

Šácholan liliokvětý byl popsán již v roce 1792. V současné taxonomii rodu Magnolia je řazen do sekce Yulania a podsekce Yulania. Do této podsekce jsou z druhů pěstovaných v ČR řazeny také další časně kvetoucí druhy: šácholan japonský, šácholan hvězdovitý, šácholan obnažený a šácholan vrbolistý.[4] Při úzkém pojetí rodů, preferovaném např. v díle Flora of China, je řazen do rodu Yulania jako Yulania liliiflora.[2]

Kříženci

Šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangiana) byl vyšlechtěn v roce 1820 ve Francii křížením šácholanu liliokvětého s šácholanem obnaženým (Magnolia denudata). Je to v současnosti jeden z nejčastěji pěstovaných šácholanů, oblíbený pro své časné a hojné kvetení. Pěstuje se v celé řadě kultivarů.[3] Magnolia x brooklinensis je kříženec šácholanu liliokvětého se severoamerickým šácholanem přišpičatělým (Magnolia acuminata). Byl vyšlechtěn v brooklynské botanické zahradě a popsán v roce 1972.[5] Pěstují se i další kříženci šácholanu liliokvětého, např. se šácholanem hvězdovitým (M. stellata).[6]

Význam

Šácholan liliokvětý je v Česku pěstován jako okrasná dřevina, i když podstatně méně často než jeho kříženec, šácholan Soulangeův. Existuje velké množství kultivarů. Je uváděn z Dendrologické zahrady v Průhonicích, z Pražské botanické zahrady v Tróji a z Průhonického parku.[6] Jeden z nejčastěji vysazovaných kultivarů je 'Nigra', vyznačující se až 12 cm dlouhými květy s okvětními lístky na vnější straně tmavě purpurovými.[7]

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Flora of China: Yulania liliiflora [online]. Dostupné online.
  3. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  4. Magnolia Society: Classification of Magnoliaceae [online]. 2004, rev. 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29.
  5. SPONGBERG, Stephen A. Some Old and New Interspecific Magnolia Hybrids. Arnoldia. 1976, roč. 36, čís. 4.
  6. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
  7. Dendrologie online: Magnolia liliiflora [online]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.