Řád rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře

Řád rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře nebo též jen Rytíři sv. Tomáše z Akry byl rytířský řád, jehož členství bylo omezeno pouze na Angličany. Řád byl založen roku 1191 v Akře (Akkonu), poté co město bylo dobyto Richardem Lví Srdce. Vilém, kaplan z katedrály sv. Pavla v Londýně zformoval malou skupinu, jejíž členové složili sliby chudoby, poslušnosti a celibátu a jejichž cílem bylo pečovat o nemocné a pohřbívat bojovníky, padlé v bojích o Svatou zemi. Vilém jako převor řádu později přidal i povinnost získávat prostředky na vykupování zajatců z rukou muslimů. Úspěch řádu v plnění těchto cílů umožnil v Akře založit špitál a kostel zasvěcené sv. Tomáši Becketovi.

Symbol Rytířů sv. Tomáše z Akry
Symbol Rytířů sv. Tomáše z Akry od roku 1236

Řád se zmilitarizoval působením westminsterského biskupa Petra z Roche během páté křížové výpravy v letech 12171221. V roce 1236 papež Řehoř IX. potvrdil řád jako rytířský a byla přijata řehole Řádu německých rytířů. Během následujících sto let křižáci drželi Akru a role řádu se změnila ze špitálníků na čistě vojenský řád. S tím došlo i posílení role velmistra řádu na úkor jeho převora. Řád založil svou provincii v Anglii, což později vyústilo ve spory mezi oběma částmi řádu.

Během bitvy o Akru zahynul při obraně velmistr s devíti bratry (12. května 1291) a po pádu této poslední křižácké bašty se převorství přemístilo na Kypr. Spory mezi částmi řádu a špatná finanční situace vyústily ve ztrátu bojeschopnosti a po roce 1360 již nejsou žádné zprávy o velmistrovi řádu na Kypru.

Řád postupem doby ztratil vojenský charakter a přijal augustiniánskou řeholi. Věnoval se charitě v Londýně a zřídil tam základní školu, přičemž navázal spojení s cechem obchodníků s vlnou. Nakonec byl řád rozpuštěn Jindřichem VIII. roku 1538 a jeho špitál a kapli odkoupil právě cech obchodníků s vlnou.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Knights of Saint Thomas na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.