Československá vojenská mise v Bolívii (1934–1935)

Na základě československo-bolivijské smlouvy z 8. května 1934, požádala Bolívie Československo o vojenskou pomoc při vojenském střetu s Paraguayí, který trval již od roku 1932. Předmětem sporu mezi Bolívií a Paraguayí se stala oblast Chaco Boreal na území Gran Chaco, kde byla v roce 1925 objevena ložiska ropy. Československo dodávalo Bolívii již od roku 1932 zbraně (v letech 1932 – 1935 dodala Československá zbrojovka Brno do Bolívie 55 000 pušek, 2 982 kulometů a 82 milionů nábojů), ale poté, co Bolívie utrpěla ve válce o Gran Chaco několik významných porážek, požádala Československo o vyslání zkušených vojenských poradců.[1]

Ve sporu mezi Bolívií a Paraguayí zachovávalo Československo navenek neutralitu a ministr zahraničí Edvard Beneš se navíc jako funkcionář Společnosti národů snažil o hledání mírového řešení konfliktu. Československé Ministerstvo obrany se však k možnosti mise svých vojenských odborníků do Bolívie vyjádřilo kladně a tento plán získal i podporu zbrojařského průmyslu. Mise tak byla do Bolívie vyslána 24. května 1934. Její členové však museli před svým odjezdem vystoupit z Československé armády a do Bolívie oficiálně odcestovat jako soukromé osoby.[1] V rámci vojenského konfliktu mohli také působit jen jako pozorovatelé a nesměli velet vojenským akcím proti nepříteli. Jejich úkolem měl být výcvik armády, stabilizace obranných linií a organizace zásobování.[1] Po celou dobu mise byli placeni Bolívií.[1]

Misi v Bolívii vedl brigádní generál Vilém Plaček. V operačním oddělení štábu hlavního velitelství pracoval kpt. Theodor Pokorný, výcvik pěchoty řídil plk. Rudolf Bělín, výcvik dělostřelectva mjr. Bohumír Podlezl a pplk. Čeněk Kudláček měl funkci hlavního ubytovatele.

Pětice československých vojenských poradců pobyla v Bolívii až do stabilizace fronty a uzavření příměří mezi Bolívií a Paraguayí 14. června 1935. Po skončení války o Gran Chaco obdrželi příslušníci mise řád Condora Commendatore.