Český černopesíkatý

Český černopesíkatý (Ččp) je české národní plemeno králíka, které vyšlechtil v roce 1974 František Provazník z Holic. Uznané bylo v roce 1976. Patří mezi malá plemena, s hmotností 2,00–3,25 kg.[1] Barva srsti je bílá se šedopopelavým nádechem. Zbarvením má připomínat polární lišku.

Český černopesíkatý
český černopesíkatý králík
Základní informace
Země původuČesko Česko
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Směr užitkovostimasný králík
Genotypachiachi bb CC DD GG
Tělesná charakteristika
Hmotnost2,0 - 3,25 kg
Typ srstihustá v podsadě s elastické pesíky, délka srsti cca 2,5 cm
Barvačistě bílá se stejnoměrným šedopopelavým závojem.
multimediální obsah v kategorii na Commons

Pro chovatele tohoto plemene je ustaven speciální klub, jenž v současnosti sdružuje 16 chovatelů tohoto plemene.[kdy?] Celkově je český černopesíkatý v ČR chován asi ve 30 chovech. V genových zdrojích vyhlášených ministerstvem zemědělství je evidováno méně než 100 chovných kusů, které splňují podmínky pro zařazení.[2]

Historie plemene
  • 1936 – První zmínka o bílém králíku s hnědým okem pochází z pera prof. Hanse Nachtsheima, vedoucího výzkumného ústavu v Berlíně-Dahlemu.[3][4]
  • 1968 – Nachtsheimova návrhu se chopil vedoucí výzkumného ústavu v Celle pan Niehaus. Za pomoci jednoho samce novozélandského červeného (Nč) a pěti samic činčily velké (Čv) a následně opačného křížení (samec Čv a pět samic Nč) byli získáni jedinci F1 generace, všichni fenotypově i genotypově shodní, divokého zbarvení. Jejich vzájemným křížením se získali jedinci F2 generace. Mezi nimi se již vyskytla bílá mláďata, ale dvě ze tří v prvních vrzích byla albíni. Překvapením bylo, že zbylé bílé mládě mělo černé konečky pesíků, o kterých nebyla nikde ani zmínka. Po ukončení pokusu, při kterém bylo získáno přes sto kusů bílých králíků s hnědým okem o různé intenzitě tmavého pesíkování, byl celý pokusný chov zrušen.[3][pozn. 1]
  • 1971 – Na základě publikace pana Niehause uvedl v časopise Chovatel č.7/1971 Ing. Jaroslav Fingerland pobídku k vyšlechtění králíka českého černopesíkatého (Ččp). Toho se chytil posuzovatel králíků František Provazník z Holic v Čechách. Chov započal se samcem a samicí činčily malé a stejným počtem stříbřitých malých.[5][pozn. 2] Na základě článku pana Niehause započali se šlechtěním černopesíkatého králíka také v NDR pod vedením A. Frankeho. Za rodičovská plemena vybrali činčilu malou a saského zlatého (obdobný s českým červeným).[3]
  • 1974 – Pan Provazník poprvé předvedl výsledky své práce na celostátní výstavě mladých králíků v Hlinsku ve dnech 23. – 25. srpna 1974. Šlo o kolekci čtyř kusů.
  • 1975 – Ing. Fingerland (předseda sboru posuzovatelů) publikoval v časopise Chovatel návrh na standard českého černopesíkatého.
  • 1976 – Český černopesíkatý byl uznán a zařazen do vzorníku plemen králíků ČSSR.
  • 1980 – Český černopesíkatý byl zařazen do vzorníku plemen králíků socialistických zemí.
  • 1984 – 25. prosince 1984 zemřel ve věku 75 let František Provazník z Holic, posuzovatel králíků a šlechtitel Ččp.
  • 1987 – Vznikl klub chovatelů králíků moravských bílých hnědookých a českých černopesíkatých v Rajhradě u Brna za přítomnosti 29 zakládajících členů, z čehož 13 bylo chovateli Ččp.
  • 1991 – Králík černopesíkatého zbarvení uznán společným německým vzorníkem.
  • 1995 – Z iniciativy německých chovatelů byl černopesíkatý králík zařazen do evropského vzorníku, dle předlohy německých chovatelů a pod názvem „Černopesíkatý (Schwarzgrannen)“.
  • 1998 – První evropská výstava na níž byli černopesíkatí předvedeni byla EV pořádaná v Brně. Zde získal titul EV šampion na české černopesíkaté Karel Vokurka.
  • 1999 – V Německu šlechtěn a předveden černopesíkatý rex Erichem Fischerem. Dnes je tento barevný ráz v SRN chován ve 14 chovech.[kdy?] V Česku se mu této doby věnoval jediný chovatel, Pavel Hrubeš.[zdroj?]
  • 2001 – Do nového německého vzorníku byl přidán barevný ráz černopesíkatý pro zakrslé a malé berany.[6]
  • 2008 – V Německu uznán barevný ráz černopesíkatý u zakrslých beranů.[rozpor] Mimoto se objevuje toto zbarvení i u beranů francouzských.[zdroj?]

Poznámky
  1. Žádné ze zvířat vyšlechtěných ve výzkumném ústavu v Celle neopustilo brány ústavu, nejedná se tedy o zakladatele plemene černopesíkatý v Německu. Tak, jak plemeno známe dnes, bylo prvotně vyšlechtěno na našem území.
  2. Mimo Ččp se z podkladu článku Ing. Fingerlanda započalo také se šlechtěním králíka moravského bílého hnědookého (Mbh). Tento králík je geneticky velmi blízký Ččp, ale je požadována čistě bílá barva. Černé konečky pesíků jsou přísnou selekcí chovateli potlačovány. Snaha o vznik tohoto plemene nesklízela u některých pochopení. Nakonec se o vznik Mbh nejvíce zasloužil Ing. Sekanina z Telnice, který byl vedoucím novošlechtění, které měli na svědomí chovatelé na Prostějovsku. Dnes se stále jedná o jediné bílé plemeno s hnědým okem a stále se chová především na Moravě.[3]

Reference
  1. HELLINGER, Adam. Popis Ččp [online]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
  2. Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i. Genetické zdroje – králíci [online]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
  3. HELLINGER, Adam. Historie černopesíkatého zbarvení. Chovatel. Roč. 2010, čís. 4. Dostupné online.
  4. KÄLL, Mikaela; KRANTZÉ, Michelle. Kaninraser från hela världen. [s.l.]: BoD, 2020. ISBN 978-91-7851-953-8, ISBN 91-7851-953-5. OCLC 1157936681 S. 127. (švédsky)
  5. VLASTIMIL, Šimek. Český černopesíkatý králík. ifauna.cz [online]. 2017-01-02 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
  6. HORNUNG, Walter. Bericht über den Weg einer Neuzüchtung Schwarzgrannenfarbige Zwerge. Deutscher Kleintier-Züchter. Roč. 2001, čís. 18. Dostupné online. (německy)

Literatura
  • HORNUNG, Walter. Bericht über den Weg einer Neuzüchtung Schwarzgrannenfarbige Zwerge. Deutscher Kleintier-Züchter. Roč. 2001, čís. 18. Dostupné online. (německy)
  • ZADINA, Josef. Český černopesíkatý. Chovatel. Roč. 2006, čís. 9.
  • MARTINEC, Miloslav. Genetické zdroje – český černopesíkatý. Chovatel. Roč. 2009, čís. 9.
  • HELLINGER, Adam. Historie černopesíkatého zbarvení. Chovatel. Roč. 2010, čís. 4. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.