Červenobílá, bojová síla

Prvně jeho text, byť ne v konečné ustálené podobě, zazněl 29. října 2006 po utkání fotbalistů Slavie v Mladé Boleslavi, kde pražský tým zvítězil 3:1.[2] Při svém prvním provedení obsahoval pokřik také slova „Smrt Spartě!“ Na videu, které tehdy vzniklo, je patrné, že tato slova vyřkli hráči Stanislav Vlček, Pavel Fořt a Radek Dosoudil, byť k tomu podle záznamu došlo v radostném rozpoložení z dosaženého výsledku.[3] Vlček, jenž v té době dělal ve Slavii kapitána, byl za trest této funkce na rok zbaven a současně se Spartě museli hráči omluvit.[1] Fandové na vzniklou situaci zareagovali úpravou textu pokřiku.[1]

Když fotbalisté Slavie hráli během podzimu 2007 v Lize mistrů zápas na hřišti Arsenalu Londýn, který prohráli 0:7,[4] shromáždili se po jeho konci před tribunou svých fanoušků a ti jim i přes porážku za jejich výkon poděkovali. Tento akt vzbudil pozornost i v zahraničních médiích.[2]

Na přelomu let 2011 a 2012 trénoval fotbalisty Slavie František Straka, jenž předtím dával výrazně na odiv své sympatie vůči Spartě,[5] za níž dříve hrál a také ji trénoval.[6] Jeho angažmá nesli fanoušci nelibě, a když tehdy Slavia absolvovala utkání na stadionu Viktorie Žižkov,[2] kde prohrála 0:1,[7] odmítli hráči před tribunu svých fandů na děkovačku dorazit, neboť se jim nezamlouvala příznivá reakce fanoušků vůči někdejším hráči Slavie Davidu Kalivodovi po jeho vstřelení branky během utkání.[8] Diváci ale svým aktem pouze ocenili skutečnost, že se Kalivoda po vstřelení gólu omlouval,[9] neboť ve Slavii strávil třináct let své kariéry a své sympatie vůči klubu udržoval i nadále, ačkoliv už nebyl v jeho kádru.[10] Děkovačky se tak po utkání na Viktorii Žižkov účastnil pouze Kalivoda.[10]

Na začátku si hráči před tribunou s kotlem domácích fanoušků pokleknou nebo sednou na hrací plochu. Sednou si i diváci. Jeden z diváků či vybraný hráč začne odříkávat jednotlivé fráze ustáleného textu, které po něm ostatní fandové sborově opakují. Až při posledních třech slovech se diváci zvednou a začnou tleskat.[2]