Čen-ťüe

Chrám Čen-ťüe je postaven na „diamantovém trůnu“, čtvercovém kamenném podstavci 7,7 metru vysokém.[1] Na takto vytvořenou plošinu je přístup po vnitřním spirálovém schodišti. Na plošině stojí pět pagod, čtyři v rozích a pátá ve středu plochy, a skleněný pavilón. Rohové pagody mají po jedenácti římsách, o něco vyšší centrální pak třináct. Celková výška stavby je 17 metrů.[1] Chrám je postaven z kamenných kvádrů a bílého mramoru, příměs železa v kameni časem zoxidovala a dává stavbě rezavou barvu.[2] Všechny čtyři stěny chrámu jsou ozdobeny tisícovkou vyřezaných buddhů, buddhistických symbolů, zvířat (slonů a pávů), květinovými vzory a texty súter.

Chrám je volně inspirován indickým chrámem Mahábódhi, jsou však mezi nimi i nemalé rozdíly. U Mahábódhi je spodní podstava vzhledem k pagodám relativně menší a centrální pagoda výrazně převyšuje rohové věže. Kromě toho je Čen-ťüe vyzdoben v čínském stylu, ne indickém.[3]

Stavba chrámu byla dokončena roku 1473, za vlády mingského císaře Čcheng-chuy.[2] Kromě staveb z kamen a mramoru je v chrámu i šest dřevěných hal. Chrám prošel rekonstrukci a opravami roku 1761, kdy byly budovy natřeny na žluto. Během druhé opiové války roku 1860 byl chrám vypálen anglo-francouzskými oddíly, znova ho evropské armády zapálily roku 1900, kdy vtrhly do Pekingu během bojů s povstáním boxerů.[2] Požáry přežily pouze kamenné pagody, dřevěné stavby zcela shořely. Roku 1961 byl chrám prohlášen národní památkou, je v něm umístěno Pekingské muzeum kamenných plastik.