Čeněk Dobiáš

Po ukončení měšťanky v Jimramově odešel na Baťovu školu práce ve Zlíně. Stesk po domově byl důvodem, že se už po roce a půl vrátil zpět a začal pracovat v Dalečíně u firmy Jarošek, místního zpracovatele vlny do přaden. V roce 1946 nejprve nastoupil do Katastrální měřičské služby v Brně jako kreslič map a od roku 1948 pak do podniku ZKL v Brně - Líšni (pozdější Zetor). Zde pracoval nejprve 11 let jako dělník, později přešel do propagace. Zde také společně s brněnským malířem Františkem Kocourkem vedl výtvarný kroužek. V roce 1962 se osamostatnil a věnoval se malování.

S výtvarnými technikami a principy se seznámil intenzivním autodidaktickým studiem. Jeho obrazy měly různou tematiku - např. dívčí i ženské akty, portréty romských děvčat, dětí i žen, pestré kytice z polích květů. Rodný kraj ho výrazně inspiroval při krajinomalbě, která od konce šedesátých let v jeho dílech převládala.

Od roku 1949 byl členem SVU Aleš v Brně (Spolek výtvarných umělců Aleš), od roku 1955 členem SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců) a od roku 1972 členem SČVU (Svazu českých výtvarných umělců). V letech 1959 - 1964 byl členem brněnské skupiny malířů, nazvané "Skupina M". Čeněk Dobiáš byl také nositelem brněnské ceny J. Krohy.

Tvorba Čeňka Dobiáše je zastoupena v mnoha veřejných i soukromých sbírkách (např. Moravské galerie v Brně, Muzea města Brna, Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, a další).

• Pospíšil, Leopold: S kumštýři za oponou, 1. vyd, Nakladatelství Šimon Ryšavý, Brno 2001, 103 s., 8 s. obr. příl., ISBN 80-86137-42-2
• Rudolfová, Věra: Kraj návratů a setkání : medailonky osobností kulturního života Vysočiny, 1. vyd., Sursum, 2006, 160 s., ISBN 80-7323-135-2