Čeněk Chvojka

Narodil se jako první ze třinácti dětí v rodině sedláka pololáníka Václava Chvojky v Semíně čp. 46 a jeho manželky Anny, rozené Koldínské z Jezbořic. Byl pokřtěn jménem Vincenc.[1] Vystudoval reálku v Chrudimi, studia obchodní akademie (?) nebo vysoké školy v Praze nedokončil,[2] protože odcestoval s ruskou šlechtickou rodinou své vyvolené do Ruské říše. Po její náhlé smrti žil od roku 1876 trvale v Kyjevě. Nejprve se zde živil jako učitel, pořídil si domek s hospodářstvím a na pozemcích úspěšně pěstoval proso a chmel.[3]. Počátkem 90. let se začal věnovat svému koníčku, pravěké a raně středověké slovanské archeologii. Roku 1897 na 11. sjezdu ruských archeologů vystoupil se svou teorií o existenci tripolské neolitické kultury ležící na území dnešní Ukrajiny.[4] Publikoval monografii o tripolské kultuře, která se stala velmi významnou pro moderní ukrajinský nacionalismus. Stejně tak definoval tzv. zarubiněckou a černjachovskou kulturu.

Na archeologickém sjezdu roku 1899 v Kyjevě se seznámil s českými archeology prof. Luborem Niederlem a Josefem Ladislavem Píčem, s nimiž konzultoval své výzkumy. Niederle Chvojkovy poznatky využil ve své několikasvazkové monografii Slovanské starožitnosti.

V roce 1899 se Chvojka stal zakladatelem, ředitelem a prvním kurátorem Kyjevského muzea, dnes Národního muzea ukrajinské historie (Національний музей історії України). Přátelil se s Otakarem Červeným a Juliem Zeyerem.[5]

Čeněk Chvojka zemřel v roce 1914 v Kyjevě a je pohřben na zdejším Bajkovově hřbitově.[6][7]

V roce 1962 byla jeho jménem nazvána původní Novokirilovská ulice v Kyjevě, kde Chvojka žil od roku 1898 do své smrti. V roce 1967 byla na dům, v němž zde bydlel, instalována pamětní deska.

U příležitosti 150. výročí narození Vikentije Chvojky v roce 2000 vydala Národní banka Ukrajiny pamětní minci v hodnotě 2 hřivny.[8]