Češov (hradiště)

Povrchový výzkum hradiště probíhá od roku 1826, kdy ho popsal F. A. Vacek. František Palacký považoval Češovské valy za avarský hrink,[2] ale tuto hypotézu odmítl již Jan Erazim Vocel, který hradiště označil za keltské.[3]

Lokalita byla osídlena již v neolitu a eneolitu. Hradiště vzniklo nejspíše v mladší či pozdní době bronzové a jeho osídlení pokračovalo i době halštatské.[2] Využívání lokality v těchto obdobích dokládají nálezy keramických zlomků z okruhů kultur popelnicových polí a slezskoplatěnické kultury.[4][5] Z prvního století před naším letopočtem pochází nálezy zlatých mincí, které spolu s existencí klešťovité brány poukazují na to, že se zde mohlo nacházet laténské oppidum. Sídliště však mohlo plnit i jinou funkci. Lokalita byla využívána také v době římské a během raného středověku v osmém[2] a devátém století. Z doby hradištní také pochází jediná keramika získaná z destrukce valu, takže je možné, že dochované valy pochází až z tohoto období.[6] Otázku přesnějšího datování vzniku opevnění, případně existence jeho starších fází, by mohl vyřešit až další archeologický výzkum.[6] Vzhledem k této nejistotě se Češovské valy mezi oppidy neuvádí.[7]

V roce 1423 snad valy zaniklého hradiště využil Jan Žižka jako opevnění svého tábora.[3] Během třicetileté války zde v roce 1639 tábořili švédští vojáci generála Johana Banéra,[2] kteří opevnění upravili, a podle některých rozšířili o výběžek, který chrání prameniště na západním svahu. Ze stejné doby pochází vyvýšeniny o rozměrech 128 × 58 a 143 × 66 metrů. Obě se nachází asi 250 metrů jihovýchodně od hradiště, okolní terén převyšují o tři metry a jsou považovány za dělostřelecké reduty. Naposledy lidé z okolních vesnic využilo valy k úkrytu během prusko-rakouské války v roce 1866.[6]

Půdorys hradiště podle J. E. Vocela

Celková plocha hradiště měří 48 hektarů, z nichž třináct hektarů tvoří samotné opevnění, které člení ohrazený areál do čtyř oddílů.[2] Akropole hradiště měří 24 hektarů. Její opevnění se dochovalo v podobě až dvanáct metrů vysokého a v patě až 55 metrů širokého valu. Na severu a na východě je k ní připojeno předhradí s rozlohou jedenácti hektarů. Z akropole je 380 metrů dlouhým opevněním vyčleněná plocha 4 hektarů, z jejíhož opevnění dochoval mělký příkop a široký val vysoký přibližně jeden metr.[6] Poslední část hradiště zvaná Prasečí rynek tvoří jihozápadní výběžek obehnaný valem bez příkopu.[2]

Opevnění předhradí se skládá z příkopu dva až tři metry hlubokého a 1360 metrů dlouhého. Za ním stála hradba dochovaná v podobě valu, který ode dna příkopu měří na výšku až 8,5 metru. Celá hradba, na severní straně poničená v devatenáctém století, je dlouhá 1470 metrů a napojuje se na jihovýchodní a severozápadní část akropole. Přestože většina archeologických nálezů z předhradí pochází z doby laténské, předpokládá se, že val postavili až vojáci v sedmnáctém století.[2]

Obvod oválné akropole měří přes dva kilometry. Hloubka okružního příkopu se pohybuje mezi jedním až třemi metry a šířka dosahuje čtyř až šesti metrů. Podobně jako u předhradí ani zde není mezi příkopem a valem berma. Dvojice původní klešťovitých brán se nachází v severní a východní hradbě, kterou byly později proraženy další tři vstupy.[2] Konstrukci hradby snad tvořila čelní kamenná zeď z nasucho kladených kamenů a hliněný násyp zpevněný trámovou konstrukcí.[6] Z množství nálezů keramiky a kovových předmětů v prostoru valu je však zřejmé, že dochované valy vznikly převrstvením staršího opevnění pravděpodobně současně se stavbou vnějšího valu.[2]

Jižně od bližšího dělostřeleckého opevnění se nachází mohylník s přibližně osmi neprozkoumanými mohylami a další dvě mohyly jsou 500 metrů jihozápadně od hradiště. U severní brány akropole stojí památník Tomáše Svobody.[6]