Čas ve vyprávění

Autor vyjadřuje děj v toku událostí, jak se staly.

Někdy je třeba, aby pro pochopení přítomna bylo čtenáři nahlédnuto i do minulosti. V takových případech se spisovatelé uchylují k retrospektivě. Tento postup je používán především v moderní časové próze a detektivkách. Zjednodušeně můžeme říci, že posloupnost je zpětná, autor ze začátku odhalí konec a v průběhu knihy nás seznamuje s událostmi, jak se odehrály, zatímco čtenář už ví, jak příběh dopadne.

Dílo obsahuje více příběhů, které jsou složeny do hlavního děje.

V jedné chvíli se čtenář seznamuje s více časovými rovinami najednou.

Když se v díle prolínají časové a místní roviny.

Ze střípků příběhů se postupně vytváří jednolitý děj, který začíná dávat smysl.

Děj je odvíjen jako sled dějů, týkajících se pouze jedné osoby.

V díle ho čtenář nevnímá, je zobrazován jako tok plynoucího času a čtenář ho ztotožňuje s časem reálným.

Jedná se o čas, kdy hrdina prožívá nějaký vjem velmi silně. Čas se jakoby zpomaluje, a vyprávění se dostává do obrátek. Tento čas je využívám především ve chvílích úmrtí, kdy je třeba notná dávka dramatičnosti.

Reálný nebo historický časoprostor reflektovaný a osvojený v literárním díle v podobě chronotopu. Jedná se o dynamiku a subjektivitu vnímání posloupnosti děje. Je daný postupy autora při psaní, slovní a větnou skladbou vět, frekvencí dějů.

Má specifickou funkci realizace inscenace dramatu. Kdy se i minulost odehrává v přítomnosti diváka v sále a stává se tak estetickou současností. V klasicismu vedla dvojznačnost k přísnému zavedení tzv. dramatických jednot (děj, čas, prostor) podle antického dramatu. Lineární čas dramatického děje, který je ztvárněný dramatickou inscenací, je rozdělen na čas přítomného diváka a čas totožný s časem hry – divák ho vnímá jako současnost.

Je to časový postup, při kterém autoři srovnávají čas společenský a přírodní. Jarní období je chápáno jako čas zrodu, zatímco podzim a zima umírání. Setkáme se s ním v Erbenově Kytici v baladě Štědrý den; Hana se na jaře vdá – nový život, Marie na podzim umře.

Jedná se o církevní čas. Děj v tomto čase se odehrává ve dnech svátků a nejen svátků, ale i dní, kdy je známo, že se dějí nadpřirozené věci. Příkladem je opět Karel Jaromír Erben a jeho Poklad opět ze sbírky Kytice.

Autor při použití tohoto časového postupu zasazuje nejvýznamnější události děje do dne, který je pro postavy důležitý. Můžeme mít den pozitivní i negativní. Při pozitivním se dějí věci kladné, zatímco při záporném věci nepotěšující a komplikující.

V tomto časovém postupu nemůžeme očekávat velké časové rozpětí. Jedná se typ, kdy se autor uchyluje k jedné význačné hodině, kdy se odehrává určitá událost. Vyskytuje se také u Erbena a krásným příkladem je Polednice (sbírka Kytice), která přichází vždy v poledne. Hlavními časovými mezníky v tomto postupu je právě poledne nebo půlnoc.

Určitý děj má vymezenou časovou lhůtu, do kdy se má stát. Příkladem jsou Jiráskovi Psohlavci.