ČSAD Jablonec nad Nisou

Československá státní automobilová doprava, národní podnik, Ústí n. L. (25. dubna 1963 – 30. prosince 1988) měla dopravní závod 405 Jablonec nad Nisou, pod nějž spadaly i provozovny Tanvald a Železný Brod. V období 30. prosince 1988 až 29. září 1993 měl nástupnický podnik s krajskou působností pro Severočeský kraj formu státního podniku. K 1. květnu 1992 vznikl rozhodnutím Fondu národního majetku o privatizací dopravního závodu 405 nový podnik, ČSAD Jablonec nad Nisou a. s.[5] ČSAD Jablonec nad Nisou a. s. byla zařazena do kupónové privatizace.^[zdroj?]

V roce 2008 byli dominantními vlastníky Miloslav Fibiger a Jan Fabinyi.[6] Podle Jiřího Vařila, zástupce pozdějšího vlastníka, ZVV Property Investment, byla ČSAD Jablonec před převzetím firmou ČSAD Semily ztrátová a velmi špatně vedená a vládl zde ještě komunismus.[6]

V létě 2008 získala většinový podíl (67,5 %[7]) společnost ČSAD Semily, kterou vlastnila společnost ZVV Property Investment, s níž je spojován ruský podnikatel Vladimir Zubkov.[6]

6,79 procenta akcií ČSAD Jablonec nad Nisou vlastnilo v únoru 2010 město Jablonec nad Nisou a 25. února zastupitelstvo města rozhodovalo, zda svůj podíl 4905 akcií za 2,3 milionu Kč (tj. 470 Kč za akcii) prodá firmě ČSAD Semily, od které banka k získání úvěru vyžadovala, aby vlastnila alespoň 90% podíl. Město by si ponechalo jednu akcii a mělo by zaručeno jedno místo v představenstvu a jedno v dozorčí radě. Ani nákup akcií od města by však k dosažení tohoto podílu ještě nestačil (tj. ČSAD Semily vlastnila méně než 84% podíl).[7]

Na začátku října 2008 firma ČSAD Jablonec nad Nisou koupila malou soukromou kladenskou firmu Lukáš Pech – Eurocar, která jí konkurovala na trasa Praha – Jablonec.[8][9]

V prosinci 2009 byl zveřejněn záměr, že ČSAD Semily a ČSAD Jablonec nad Nisou měly být v lednu 2010 sloučeny.[10] Fúze údajně čekala na potvrzení soudem.[11] Obě společnosti měly v době převzetí dohromady asi 330 autobusů,[6] podle jiné zprávy by společnost vzniklá jejich fúzí měla mít dohromady kolem 360 autobusů.[10] Roční obrat ČSAD Jablonec nad Nisou činil kolem 200 milionů Kč, ČSAD Semily kolem 400 milionů Kč.[10] Podle zpráv z podzimu 2010 se k celostátnímu termínu změn jízdních řádů 13. prosince 2010 skupina (ČSAD Semily a. s. a ČSAD Jablonec a. s.) chystá opustit značku ČSAD a působit pod novou obchodní značkou BusLine.[12] Projekt nové společnosti připravila představenstva obou původních společností a schválily jejich valné hromady.[13] Součástí loga BusLine a. s. je i zelený jelen a grafický styl z loga ČSAD Semily, doplněný vlnovkou podtrhávající název; nové logo a slogan „BusLine – Comfort in Time“ představil management pracovníkům společností a významným obchodním partnerům 29. září 2010 na autodromu v Mostě a následně zveřejnil tiskovou zprávou.[13] Nová společnost bude provozovat přes 400 autobusů, zaměstnávat více než 800 lidí a pro rok 2011 jsou očekávány tržby ve výši kolem 1 miliardy Kč.[13][14]

Provozovna MHD Jablonec nad Nisou

Vchod sídla společnosti, s automaty na jízdenky jablonecké MHD

Sídlo společnosti se nacházelo v Pražské ulici v Jablonci, garáže MHD se nacházely na protější straně ulice v objektu bývalé tramvajové vozovny. Regionální autobusy jablonecké provozovny měly garáž u Želivského ulice v Rýnovicích.[15] Organizačně se ČSAD Jablonec nad Nisou dělilo na divizi (dopravní středisko) PAD Jablonec nad Nisou, divizi (dopravní středisko) MHD Jablonec nad Nisou a dopravní středisko Tanvald.[16] V roce 2007 bylo rýnovické dopravní středisko, zajišťující regionální dopravu, sloučeno do jabloneckého střediska městské dopravy v Pražské ulici.[16] K 13. červnu 2010 se jablonecké dopravní středisko stalo součástí ČSAD Semily.[16]

Regionální a dálkové linky byly k 13. červnu 2010 převedeny pod ČSAD Semily, MHD v Jablonci na Nisou byla od 1. ledna 2010 převedena na Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou.

MHD Jablonec nad Nisou

Označení zastávky MHD v Jablonci nad Nisou

Městskou autobusovou dopravu v Jablonci nad Nisou převzal tehdejší severočeský krajský národní podnik ČSAD KNV Ústí nad Labem n. p. k 1. lednu 1981, po zrušení jabloneckého městského dopravního podniku.[20] Roku 1992 přešlo provozování na nově vzniklý podnik ČSAD Jablonec nad Nisou a. s. V roce 2009 MHD představovala asi 17 linek v číselném rozmezí 1 až 18, skibus s číslem 21, školní spoje na linkách 31 až 34 a noční linka N1, licenční čísla byla v rozmezí 535001 až 535034, linka N1 měla číslo 535090. Linky obsluhovaly i sousední města Rychnov u Jablonce nad Nisou a Lučany nad Nisou a obce Pulečný, Janov nad Nisou a Bedřichov. Pro MHD bylo vyčleněno asi 40 autobusů.[11]

Těsně před 3. prosincem 2009, kdy vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007, které nařizuje výběrová řízení pro přidělování zakázek ve veřejné dopravě, uzavřelo město Jablonec nad Nisou bez výběrového řízení na deset let smlouvu o provozování MHD s Dopravním podnikem města Liberce.[11] Nový dopravce měl do roku 2012 rozsah jablonecké MHD oproti roku 2009 zdvojnásobit.[11] DPML zpočátku jezdil s vozidly pronajatými od ČSAD Jablonec nad Nisou, na jízdních řádech a jízdenkách již byl uveden nový provozovatel,[11] avšak po určitou dobu platily i jízdenky původního dopravce a adresa ČSAD Jablonec nad Nisou byla v jízdních řádech uváděna pod názvem nového provozovatele jako jeho korespondenční adresa.[21]

V červenci 2009 člen představenstva ČSAD Semily a ČSAD Jablonec nad Nisou Jiří Vařil oznámil, že obě tyto společnosti společně jednají o tom, že by pod záštitou paraguayské vlády na základě českých poznatků a zkušeností vybudovaly systém veřejné dopravy v Paraguayi. Nabízely nejen know how komplexní organizace, ale i dodávky trolejbusů pro Asunción a různé práce související se zajištěním provozu, do budoucna by rády expandovaly i do Bolívie. Jiří Vařil v souvislosti s tím zmínil, že má v Paraguayi rodinu a dům a část roku tam bydlí. Šestičlenná vládní delegace odborníků z Paraguaye v červenci 2009 na pozvání společností ČSAD Semily a ČSAD Jablonec nad Nisou navštívila Českou republiku a několik zdejších výrobců vozidel, v říjnu pak měla Paraguay navštívit česká expertní skupina včetně zástupců ČSAD Semily a ČSAD Jablonec nad Nisou.[25][26]

ČSAD Jablonec nad Nisou byl (vedle Českých drah, Viamontu a RegioJetu) jedním ze čtyř dopravců, kteří se přihlásili do výběrového řízení, které vyhlásil Plzeňský kraj v roce 2009 na provozování dopravy na třech neelektrizovaných tratích (Plzeň – Blatno, Plzeň – Domažlice a Nýřany – Heřmanova Huť) od prosince 2011 do prosince 2026. Nabídky měly být otevírány 29. a 30. října a výsledky vyhlášeny v polovině listopadu.[27] 5. listopadu 2009 však bylo oznámeno, že rada kraje soutěž zrušila.[28][29]

V roce 2007 se Václav Lábus z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ve své studii zabýval z onomastického hlediska názvy autobusových zastávek na Liberecku a Jablonecku. Zdůraznil přitom, že názvy zastávek mají, tak jako jiné místní názvy, schopnost uchovávat již zaniklé mimojazykové skutečnosti, a mnohdy jsou první nebo dokonce jedinou standardizací uzuálního, avšak jinak neoficiálního označení určité lokality, které jinak není podchyceno ani v mapách, a zároveň toto pojmenování fixují a posilují a mohou tak z původně obecného pojmenování vytvořit urbanonymum.[30]